Červenec 2009

Tak jsem zase tu...!

30. července 2009 v 21:28 | Jackie Holmsová
Unavená, ale živá!!!
Takto mi poslala sms moje kamarádka Jana. Byla s manželem a dětmi na dovolené:). Tak snad se jim povedla, doufám:),Jana má, co nevidět přijít ke mě na návštěvu:). Tak poté budu pokračovat ve vyprávění:). Zatím vám ji popíšu. Je jí kolem 29 let, má tři děti, holčičku, a dva kluky:). A teď čekají ještě jedno. Manžel je lékárník. Ona na mateřské dovolené. Jinak sekretářka, ale vypadá to, že s tím asi sekla:), měří kolem 165cm, a má vlasy po pás, které nosí zapletené:). Před nedávnem, tvrdila, že se nechá ostříhat, tak uvidíme, čím mě překvapí:). Je přírodní zrzka. A pihy má ráda, má je na obličeji bez makeupu. Ale jen ve výstřihu si je zakrývá. Většinou velkými šperky:). Pro zatím vše. Těším se na vaše reakce:). Vaše Jackie:).

co napsat???

29. července 2009 v 21:23 | Jackie Holmsová
Milé dámy a pánové!
Nějak nevím, co by vás ještě mohlo zajímat za téma. Budu moc ráda, když mi trochu napovíte o čem psát.
Velmi se těším vaše Jackie:).

Pomoc další kopec!!!

28. července 2009 v 18:31 | Jackie Holmsová
Můj bláznivý přítel si vymyslel, že polezeme, po horách, já blbá přikývla.Samozřejmě v kryté hale:). Teď sotva lezu po čtyřech. Aktivní takto tedy vážně nejsem:). Ale stejně ho miluju:). Omlouvám se, že je to tak krátké, ale už sotva vidím. Dopíšu to snad zítra, jestli mě přítel obdaří, jako Růženku polibkem. Jinak snad asi pozítří...:D. Zdraví vaše Jackie:).
Ps: těším se na vaše další příspěvky:).

Zase chlapy:)

27. července 2009 v 22:14 | Jackie Holmsová |  Chlapi, chlapi...a znova mužský:)
Moc vám, všem děkuji za vaše příznivé reakce:), ani jsem jich tolik nečekala. Ale Amy, mě přivedla na myšlenku rozvody...a má pravdu. Každé třetí manželství se rozvádí. Jak už jsem řekla na toto téma jsem si vyšetřila článek. Naštěstí jsem šťastná "mamina", ale i přesto z vaší nemalou pomocí bych chtěla tento článek napsat. Spoustu mých kamarádek je rozvedeno, začnu jednu po druhé obíhat a vyptávat se..., i když vím je to hodně bolestná záležitost. Chtěla bych poprosit i vás, aby jste přidali pár hodnocení, referencí a podobně. Tedy, co vy na rozvod? Jaké jsou vaše pocity? Ať jste rozvedené, vdané či svobodné. Moc si vážím každého vašeho příspěvku a Amy řekněme začne, samozřejmě v dobrém slova smyslu:).
to je smutné...Kluci ztrácí smysl pro romantiku nebo jak to pojmenovat...S tim souhlasím, ještě aby ne když me se o tom posledně bavili :-D . V každém případě, tak jako stoupá počet rozvodů...podle mě stoupá počet těch co si chtěj jenon vrznout... :-? A takové...pozabíjet ... :-|.
Souhlasím, zase na druhou stranu, kdyby "někdo" kdyby vybil polovinu národa stejně bychom si nepomohli. Tedy závěr? Dámy nedejte se bojujte o své ženství, máte na něj plné právo, a pánové s tím "vrzáním" spokojte se s vlastní manželkou, bude méně brutalit a nedopadneme,jako "Blboun Nejapný", tím myslím tím vyhynutím. Ne vzhledem, ani chováním, či velikostí mozku:). I když o tom chování a velikosti mozku by se dalo o některých pánů uvažovat...co myslíte dámy?:).
Přeji Vám příjemný večer vaše Jackie:).
Ps: Až bude chtít vaše ratolest vědět, co je Blboun Nejapný nelámejte si hlavu. Uvařte si kafíčko a čaj, a napiště, veselou historku vaší rodiny. Já vám z radostí napíšu, kdo, že to je Blboun Nejapný:) <![CDATA[//><!]]>

Roztrhané srdíčko 2

27. července 2009 v 22:01 | Jackie Holmsová
Díky vám všem, i když třeba jen za reakce v duchu.

Jsem také moc vděčná Amy, že se dokázala vyjádřit slovy nahlas:).

Tady to je:
Roztrhané srdéčko...myslím, že všichni to známe...Chlapy :D jsou z nás schopni vyždímat poslední energii, naději a štěstí...jsou schopni nás bezcitně využít, být surový, když něco chtějí...Přemýšlím, že vypisovat tady se všemi bolístkami je naprosto zbytečné...každá ví o čem mluvím a každá máme jinou zkušenost, ale bolí to stejně. :-| Mám také svůj příběh o lásce a sama nevím jestli štastné nebo neštastné...Tak jsem si sedla s hrnkem čaje, pustila si muziku a přemýšlela... Po dlouhém hloubání v mých bolístkách jsem si řekla, že brát to tak vážně je asi psychická sebevražda...A tak jsem se rozhodla počínaje zítřkem budu pana Božského brát jak se říká sportovně...A asi si to my holky nesmíme všechno tak brát a trochu se POCHLAPIT :-P a to doslova... ;-) Všem co jsou štastní gratulka :-) .

Takže nechci to nějak truchlivě rozebírat, ale má pravdu. Bohužel to tak je. Amy také napsala komentář, který mě velice zaujal a to rozvod...., a proto jsem si na toto téma vyšetřila jiný článek. Je smutné, co se děje, ve světe...ale mnohem smutnější je to, co se děje v našich srdcích. Přesto volám "Holky držte se, zuby nehty, alespoň se můžeme utěšovat pocitem, když ten "náš žrout" sežere večeři a ještě hledá, co je ve špajzu, tím nemyslím sousedovic voříška, kterého máme na hlídání, protože oni jeli k "móřii". Tím myslím, naši ochotnou polovičku, se slovy "zase si zapoměl zatlouct tu poličku" a podobně. Naše silnější polovina, silnější tím, že nás má chránit, polovina, protože už mu z kalhot za chvilku poleze pěkný pupek, se náruživě rozvalí na gauči a čte si noviny. Zatím co mi luxujeme apod. Nakonec to dopadne,přestě tak jak to nazvala Amy "pochlapíme se" a tu poličku si přitlučeme sami, s tím ale, že budeme ještě týden kolem ní chodit, jako kolem svatozáře, protože od dob dílen na základní škole, se nám konečně podařil zatlouct hřebíček. A nebo nám "ta svatozář" spadne na hlavu, taky možnost. A to buď, že jsme opravdu hřebíček nepřitloukli rovně, nebo ho tam s mručením přitloukl náš miláček. A samozřejmě, pak ty, kterým nejedna z nás závidí, které měli doma vzor, a jejich manželé podle toho jsou...takový,kteří se starají a jsou romantičtí, jestli v dnešní době existuje někdo takový kolem třiceti a vám se ho podařilo ulovit, tak to vám gratuluji. Neříkám, že pár generací zpátky, to bylo stejné, naopak vážně si říkám staré zlaté časy. No uvidíme...zatím synáčkovi náležitě vypucuji pusinku, a budu se ho snažit povbuzovat zatloukst hřebíčky...které stejně bude zatloukat našišato protože ho to naučila "máma". Přeji Vám hezký den a těším se na vaše další komentáře vaše Jackie:). <![CDATA[//><!]]>

Ach jo...roztrhané srdéčko...!

27. července 2009 v 19:27 | Jackie Holmsová |  Chlapi, chlapi...a znova mužský:)
Už jsem přečetla spustu knih, jak dělat, to či ono..jak se zbavit "blbýho kluka", který mi ublížil. Jde o to, co funguje v reálu. Bohužel ani jedna z těchto "inteligetních rad" nepomůže. Stejně se polovina z mých kamarádek, a i určitě z Vás vrací, k tomu svému. Takže milé čtenářky, buďte tak moc hodné a poraďte...co dělat, když najednou "zmizí" náš milovaný..., a dělá, že nás nezná, i když jste spolu ještě včera byli na romantické večeři. Moc vám děkuji za vaše příspěvky a moc se ně ně těším. Vaše Jackie:).

Korálky..

26. července 2009 v 16:47 | Jackie Holmsová |  Korálkování...:)
Tak mě tak napadlo, že bych mohla napsat, něco o korálkování...jako každá správná mamina, vyrábím se svými miláčky. No myslím, že ať najedete na jakýkoliv jiný blog, najdete plno návodů, obrázků a podobně. Já bych spíš chtěla popřemýšlet, co nás baví na hrbení se nad korálkami?
Asi prostě milujeme titěrnou práci.
Historie není od nikoho stáhnutá, je to jen důmysl mé mysli, co si, ještě pamatuje, z školních lavic.
Troška historie:
Určitě všechny víte, že korálky byli známé už v pravěku. No řekněme, že to ještě nebyli úplné korálky, ale takové kostěné náhražky:). Pak to, ale vylepšovali a člověk rozumný, už určitě nosil šperky, zatím s kostí, později to určitě zkoušeli z hlíny. Později Keltové, dováželi i do Čech, drobné korálky. Z hlíny, nebo jílu. A pak Jablonecká bižuterie. Známá scéna je z Lotranda a Zubejdy, kdy pan(bohužel už jsem zapoměla, jak se jmenuje), říká "Jablonecká bižu". Indiánské korálky, čínské rokaily apod. Je toho tolik, že by na to nestačil ani jeden článek. Když budete k tomutu cokoliv říct, klidně napište, o víte o korálkách vy apod.
Těším se Vaše Jackie:).

A pak, že malé holky, neumí svádět...

26. července 2009 v 13:54 | Jackie Holmsová
Tak tento příběh, mé kamarádky Rachel mě velmi zaujal, a proto bych ho ráda napsala. Tedy: Vžijeme se do postavy Rachel. Má osmiletou dceru Nelly, je rozvedená, jak polovina mých kamarádek, je učitelka hudby. Učí hrát ostatní na klavír. Mužské pro jistotu zavrhla. Je jí 33, když se vdávala, byla opravdu hodně mladá, nechala si odbarvit vlasy na blond, a miluje seriál přátelé. Možná proto, jí všechny musíme říkat Rachel...,ona si toto jméno nechala napsat, i do občanky. Takže je oficiálně Rachel. Měří okolo 165cm, ráda se hezky obléká a líčí. Krom hry, si vydělává, jako prodavačka v módním salonu, už sama vymýšlí spoustu kostýmů. Rachel jsem naposledy viděla v zimě, a v té době mi vyprávěla tento příběh. Jinak žije v Americe, a sem jezdí s malou za rodiči, s rodiči jejího ex se nestýká, nemá proč, všechno už si vyříkali. A teď zimní příběh.

Nelly jako obvykle přišla, ze školy pozdě. Už jsem ani nevnímala kolik bylo hodin, měla jsem zlost. A i přes to, že přišla o tři hodiny později, jak jsem později zjistila, jsem se na ní usmála a zeptala se, jak se měla ve škole. Nelly otočila oči v sloup o 200 stupňů a procedila skrz sevřené zuby, slepené žvýkačkou. "Ale, nic moc nového mama," Rozhodla se, že mi bude říkat mamá, prý to zní víc nóbl, nebránila jsem jí v tom, vždycky jsem ji ponechávala volnou ruku. Nechtěla jsem ji vychovat, jako mě moji rodiče, kteří, když jsem přišla o minutu později zuřili. Apod. Puntičkářská výchova. Taky mi nic neřekl o manželském životě a intimitách. S rodiči se moc nestýkám. Možná, že i kvůli tomuhle všemu, žijeme taky v Americe a ne v Čechách. Naštěstí je Nell, na jazyky talent, a tak umí jak anglicky, Americkou angličtinu, tak i Česky. Teď by se chtěla ještě naučit Francouzsky. Možná, to vyzní, jako, že se vychloubám, ale tak to není. Cítím jen hrdost a radost, jako, asi každá máma. Ale zpátky myšlenkami do přítomnosti. Nell s očima někde u stropu dodala "učily jsme se psát na počítači všemi deseti." Odpověděla znuděně. Já se živým zájmem "Vážně a jak ti to šlo?" "No..." Nell se zarazila, po delší odmlce řekla. "Ale jo, docela ok." Viděla jsem, že něco není v pořádku, a tak možná i mimovolně jsem prohodila, "nepovídej, kolik písmenek už umíš." Nell zrudla a řekla "Ale mami, tady vůbec nejde o písmenka, ale tomu bys nerozuměla, už si moc stará." Pak odešla do svého pokoje. Já zůstala, jako solný sloup, stát v kuchyni. Nell se vyklonila ze zábradlí dolů a zavolala na mě. "Jo a mimochodem, našla jsem ti novýho žáka." Pak nahoře třískly dveře a byla pryč. Tahle semnu dcera ještě nikdy nemluvila, a zdálo se, že je rozčílená, když mi řekla mami. Ale já jsem začínala vidět rudě. Dala jsem si kafe, tím jsem se trochu uklidnila a pak rázně vyšla po schodech, do jejího pokoje. Nell místo svého oblíbeného místa u stolu, ležela na posteli a zírala do stropu. Lekla jsem se jestli jí něco není. Ale ani se nenamáhala s odpovědí. Jak tomu doopravdy je a, co se mojí holčičce honí hlavou, tomu jsem na kloub přišla za několik dní. Můj nový žák byl 55letý učitel informatiky. Po jeho první hodině, o něm Nell ještě hodinu a půl básnila. Na druhé hodině, kdy pan učitel začal lačně koukat do mého výstřihu, dělat na mě cukrbliky a podobně, se Nell rozhodla jednat. Bez ostychu si mu sedla na klín, a začala mu švitořivým hláskem, vyprávět jakýsi vtip. Pan učitel poslouchal jen na půl ucha, čekal, až se vrátím, jenže já jsem zjistila, že je moje dcera poprvé vážně zamilovaná. Přehazovala si nohu přes nohu a hnědými loknami si pohazovala ze strany na stranu. Pak se maličko naklonila dopředu, jako že mu ukáže jakousi notu, aby jí byl vidět, oblý zadeček a moje podprsenka vycpaná ponožkami. To už se pan učitel začal potit. Sám od sebe se párkrát zadíval Nell do výstřihu, a já schovaná za sloupem vedoucím do obývacího pokoje, jsem měla, co dělat abych se nesmála. Ale ně Nell, spíš panu učiteli. Když pan učitel začal být čím dál víc nervózní, dala mu Nell pusu, zamávala mu, jako filmová hvězda a houpavým krokem, vycházejíc z jejích boků, se odebrala po schodech do svého pokoje. Když zavřela dveře, začala jsem se smát, nejdříve potichu, ale pak čím dál víc. Pan učitel nevěděl odkud smích vychází, ale celý rudý v obličeji z pokoje odešel. A i z mého dobu. Ještě téhož dne, dal v práci výpověď a odešel na zaslouženou penzi. Tentokrát poučena, jsem za Nell nešla, čekala jsem až přijde sama. Přišla po měsíci, kdy proplakala mnoho slz do polštáře. A zeptala se, co dělá špatně. Řekla jsem jí, že nic, a abych jí utěšila řekla jsem jí, že pak učitel byl poněkud natvrdlý. Pak z ní vypadlo, že mu řekla, že její svobodná matka, dává doma hodiny. "Asi tě chtěl sbalit" dodala. Druhý den přišla ze školy celá rozzářená a prohlásila, že mají krásného, mladého učitele na info. Řekla, že chce, abych mu dávala hodiny. Pro jistotu, jsem se zeptala kolik mu je. Řekla, že asi kolem 35let. Teď jsem obrátila oči, já v sloup, zavřela jsem se se v ložnici a odmítala vylézt...dokud její zamilovanost k panu učiteli nepřešla. Dnes přišla znovu rozzářeně domů a prohlásila, že její spolužák Albert s 6.C si ji chce vzít...tentokrát jsem si vzala aspirin a čekala, co bude. A kdo ví, co mě ještě čeká. Jediné, co jsem vyvěsila na lednici, je nezamilovávat se do učitelů ani učitelek. A platí to pro ní, protože s toho mladýho učitele na info se vyklubal docela príma chlap. Tak uvidíme, co nás ještě čeká..hlavně, aby se Nell zamilovala do vrstevníků..., a pak, že neumí malý holky svádět. Moje Nell ano a jsem na to hrdá....

Tak to je z Rachelina přiběhu así vše..., až bude něco zajímavého zase o ní určitě napíšu.
A taková rada na závěr: Vy buďte na svoje dcery také hrdé, máte na co, pěstujte v nich svádění, jako sebedůvěru. Ať jste svobodná matka, či ne..., alespoň dokázali to, co mi ne...alespoň některé z nás..
Těším se na Vaše komentáře Vaše Jackie:).

Jen tak se brouzdat spadlým listím!

26. července 2009 v 12:58 | Jackie Holmsová |  Šikana.
Bohužel tento příběh, nebude, jako obyčejně z nadsázkou. Je smutné, co se ve světě děje, a myslím, že to zažila polovina z nás. Kluky nevyjímaje. Ve statistikách píší, že se plno mladých lidí, kvůli šikaně zabilo! A čísel je dost. Lidských životů méně..., každý jsme důležití...bohužel někdo, si o sobě myslí až příliš. Ráda bych znala moji milý čtenáři vaše reakce na tento článek, popř. jestli budete chtít zveřejnit své zkušenosti...příště se pokusím, alespoň trochu poradit, jak se šikaně bránit. Ale každý jsme jiný....

Zamyšlení

26. července 2009 v 12:56 | Jackie Holmsová
Tak mě tak napadlo, jak jsme my ženy, šikovné nebo nešikovné, co se týče práce na počítači. Já osobně jsem si musela sebou k počítači vzít krabici čokoládových bonbónů, abych vůbec vydržela sedět v klidu. K počítači čas od času přistupuji, jako k obludě, a ráda s ním konverzuji. Náš rozhovor zní asi takto "Ty jsi ale...", "Ne promiň počítači, já to tak nemyslela, vážně, tak hezky funguj, ano? Prosím, koupím ti novou hezkou myšku..!" A podobně. Jelikož jsem v polovině věcí na počítači začátečník, vždy zavýsknu nadšením, když se mi něco povede. Ale kdyby jste věděli, kolik potu a dřiny musím vytrpět, když mi to píše, jakési nesmysly, kterým má milá hlavinka nerozumí, už by vám to roztomilé nepřišlo. No, co naplat, snad alespoň díky té dřině zhubnu, a doufám, že nejsem sama. A třeba pak ani nebudeme muset používat prášky na hubnutí. A pak, že žehlení, je největší spalovač tuků...já bych dodala, že ne, je to počítač...u kterého pláčeme nad rozlitým mlékem. Co vy a počítač? Máte to stejně? Nebo jste v tomto oboru zaučenější? Ráda, se s vámi podělím o rady, a tipy, jak si vylepšít psaní na počítači. A doufám, že tomu svému "plechovému miláčkovi", brzy porozumím, dokonce už jsem si ho pojmenovala...a pak, že lidi neblbnou.

Zase chlapy...tentokrát s tvrdým y :D.

25. července 2009 v 22:35 | Jackie Holmsová |  Chlapi, chlapi...a znova mužský:)
Tak mě tak napadlo, že napíšu, jaké rozdělení kluků, podle mě je.., a myslím, že nejedna z Vás semnou bude souhlasit. A kdyby přece jen ne, napiště to v komentářích:), svůj názor, podělte se semnou a s ostatními.
Pro začátek několik typů pro pobavení, kdyby tento článek měl úspěch, ráda budu pokračovat v jeho sepisování.
Typ 1. Pan uhlazený


tento typ kluků, má rád vyžehlené oblečení, a rád se upravuje. Abychom, my ženy mohli říct, že je sexy,mě přijde tento typ kluků velmi roztomilý. Avšak roztomilost končí, jakmile, řekne "dem ven baby", a táhne mě neznámo kam. Přece aby nebyl mezi kluky poslední. Machruje a rád, se předvádí.




Typ 2. Pan sexy
občas se mu říká, také nabušenec z posilovny. Rád předvádí své svaly, a myslí si, bůh ví, kolik, že nás dostane. Ale alespoň to ještě není takový extrém,to až další typ.

Typ 3. Pan kulturista

Kluci2 pokračování...

25. července 2009 v 22:19 | Jackie Holmsová |  Chlapi, chlapi...a znova mužský:)
Moc vám, všem děkuji za vaše komentáře, velmi mě potěšili.
Tak a teď k těm klukům," zatím jsme se brouzdali na mělčině, ale teď asi spadneme do nějaké vlny". I k tomu by se to dalo přirovnat.
  • Yummy Amy
    Kluky se poslední dobou snažim neřešit.
První Dáma na obzoru.
Ahoj, ahoj, vítám tě na svém blogu, a vás všechny ostatní samozřejmě také, jak za skvělá pozbuzení, tak za jiné malé příjemné překvapení.
Ale teď k této odpovědi.
"Kluky se snažím neřešit", abych vám všem řekla pravdu, já taky. Ale většinou do toho vlítnu po hlavě až po uši, znova. Pak vylezu a lížu si rány.
Pro změnu příběh mé kamarádky:
Říkejme jí třeba Jasmína
Jasmína se ráda česala, oblékala, svého kluka milovala, a on ji zklamal. Zalezla si do ulity a odmítá vylézt. To je první příklad, je to smutné, ale je to pravda. Kluci si opravdu myslí, že když jsou ti "páni tvorstva", že nás mohou zanedbávat a ošizovat. A proto se vůbec Yummy Amy nedivím. Na druhou stranu snažím se na tento problém nahlížet objektivě, bohužel...holt jsem taky jenom ženská. Objektivní by bylo říct, že Yummy se bojí nového vztahu, zklamání,bolesti. Která z nás to nezažila nejmíň dvacetkrát. Bohužel. A proto Yummy i vám všem držím pevně palečky,aby jste našli pana Pravého. A doufám, že se zde pochlubíte, s kterýmkoliv úlovkem. Já vám ho neprodrbu nebojte se. Jedna moje kamarádka jmenuje se Eva se bojí nového vztahu, chlapů, ale na druhou stranu se bojí, že navždycky zůstane sama. Co by na to? Myslíte, že je její postoj omluvitelný? Myslím Evy. Co byste jí poradili, jak byste se zachovali vy? Ráda vás vyslechnu a i pro ostatní dámy, to jistě bude pohlazení na duši. Jedno vám řeknu nejste v tom sami,a Yummy tobě to zcela schvaluji. Určitě tě rozčilují a prudí, vykašli se na ně...určitě se najde lepší. Zatím relaxuj a mysli na sebe. Pro tebe i pro ostatní dámy, platí to samé, už se moc těším až mi napíšete, co si myslíte o Evě a jak by se jí dalo pomoci...s díky, a s vřelým pozdravem zdraví Vaše Jackie.
Ps:Jen by mě zajímalo, co si o tomhle všem myslí pánové. Tak až sem nějaký dorazí, ať o sobě dá vědět, ať napíše svůj názor, ráda ho uvítám. Jen jedno slušně pánové, a neházejte všechen hnůj na nás.

činčilky

25. července 2009 v 21:57 | Jackie Holmsová |  Činčily
Jupí...konečně jsou tu i zvířátka. Tady začneme, pěkně od zátku, činčil mám doma plno:D a proto nejdříve, ach jo.... trocha historie. Činčily dlouho nebyli známy, jako domácí mazlíčkové. Indiáni je jedli, ale běloši je vyhubily, některý lidi teda nepochopím, ale všichni takový nejsou to víme všichni.... Činčilky mají rády společnost, dokud nejsou v páru, rády se s vámi i pomazlí, jakmile se spárují s nějakou pěknou slečnou činčilkou, nebo panem činčilákem, jste jim šumafuk. Jako všechna zvířátka potřebují každodenní péči, a lásku:). Ale mají jednu specialitu a to, že vlezou do každé škvíry, ať je sebemenčí, to co vypadá, jako chlupatá kulička se mění na štíhlý rychlozdrhač:D. Myslím, že je to asi všechno, co teď můžu napsat, ale kdyby jste se chtěli zeptat, ráda se vám pokusím, odpovědět, nebo jen tak pokecat, o zvířatech:).
Těším se Vaše Jackie

Pro změnu...kluci:)!

25. července 2009 v 19:29 | Jackie Holmsová |  Chlapi, chlapi...a znova mužský:)
Má další z velmi dobrých kamarádek, je čerstvě po rozchodu, říkejme jí třeba Alice. Brečela mi na rameni a já jsem se, marně, snažila přijít na to co kluky přitahuje na jiných ženských? Doma měl všechno, i krásnou ženskou a stejně ji podváděl. Na čtrnáct dní odjela na služební cestu, a pak přijede o den dřív a najde ho doma z milenkou.
Jak to máte Vy?
Piště do komentářů, a vzájemně si poradíme, předáme zkušenosti:).
Těším se na Vaše příspěvky.
Vaše Jackie

Mužský...jak jinak.

25. července 2009 v 19:22 | Jackie Holmsová |  Chlapi, chlapi...a znova mužský:)
Onehdá jsem se s kamarádkou bavila na téma chlapi. Zjistili jsme, že žádný z nich není romantický. Tam se tam romantika vytrácí? Zjistila jsem, že asi brzo vymřeme, jestliže ty "naši mužští" neprojeví trochu zájmu o takovou věc, jako je romantika. Ne dnešním mladým klukům zřejmě užíjdí vlak, nebo co. Jestli máte bratříčky, raději je vychovávejte k romantice. Jako prevenci, pro jistotu. Možná bych měla vymyslet nějakou vakcínu, na romantiku. Vakcín je plno, ale na obyčejné nadbíhání není. Zřejmě mi tedy nezbývá ic jiného, abych roztrtila dvě a půl vajička a smíchala to s trochou čočky, tak si zřejmě představují romantiku mužstí. Naopak ženy, by volili květiny, které voní jako nejjemnější parfém. Zřejmě se, ale budeme muset obejít bez vakcíny a nějakým způsobem dokopat "ty naše chlapy" k nadbíhání. Znáte scénu z takové normální rodinky kdy maminka jakoby zakopne o akvárko s želvami, a tatínek se sám nabídne, že ho přemístí? Zřejmě tak se budeme muset chovat, aby si mysleli, že to vymysleli. A pro jednou bude muset feminismus stranou. A pánové Vás prosím, jak trefně podotkla kamarádka, nechoďte na rande, jako pro rohlíky a zpět. My chceme jen trochu smyslnosti a vášně.