A pak, že malé holky, neumí svádět...

26. července 2009 v 13:54 | Jackie Holmsová
Tak tento příběh, mé kamarádky Rachel mě velmi zaujal, a proto bych ho ráda napsala. Tedy: Vžijeme se do postavy Rachel. Má osmiletou dceru Nelly, je rozvedená, jak polovina mých kamarádek, je učitelka hudby. Učí hrát ostatní na klavír. Mužské pro jistotu zavrhla. Je jí 33, když se vdávala, byla opravdu hodně mladá, nechala si odbarvit vlasy na blond, a miluje seriál přátelé. Možná proto, jí všechny musíme říkat Rachel...,ona si toto jméno nechala napsat, i do občanky. Takže je oficiálně Rachel. Měří okolo 165cm, ráda se hezky obléká a líčí. Krom hry, si vydělává, jako prodavačka v módním salonu, už sama vymýšlí spoustu kostýmů. Rachel jsem naposledy viděla v zimě, a v té době mi vyprávěla tento příběh. Jinak žije v Americe, a sem jezdí s malou za rodiči, s rodiči jejího ex se nestýká, nemá proč, všechno už si vyříkali. A teď zimní příběh.

Nelly jako obvykle přišla, ze školy pozdě. Už jsem ani nevnímala kolik bylo hodin, měla jsem zlost. A i přes to, že přišla o tři hodiny později, jak jsem později zjistila, jsem se na ní usmála a zeptala se, jak se měla ve škole. Nelly otočila oči v sloup o 200 stupňů a procedila skrz sevřené zuby, slepené žvýkačkou. "Ale, nic moc nového mama," Rozhodla se, že mi bude říkat mamá, prý to zní víc nóbl, nebránila jsem jí v tom, vždycky jsem ji ponechávala volnou ruku. Nechtěla jsem ji vychovat, jako mě moji rodiče, kteří, když jsem přišla o minutu později zuřili. Apod. Puntičkářská výchova. Taky mi nic neřekl o manželském životě a intimitách. S rodiči se moc nestýkám. Možná, že i kvůli tomuhle všemu, žijeme taky v Americe a ne v Čechách. Naštěstí je Nell, na jazyky talent, a tak umí jak anglicky, Americkou angličtinu, tak i Česky. Teď by se chtěla ještě naučit Francouzsky. Možná, to vyzní, jako, že se vychloubám, ale tak to není. Cítím jen hrdost a radost, jako, asi každá máma. Ale zpátky myšlenkami do přítomnosti. Nell s očima někde u stropu dodala "učily jsme se psát na počítači všemi deseti." Odpověděla znuděně. Já se živým zájmem "Vážně a jak ti to šlo?" "No..." Nell se zarazila, po delší odmlce řekla. "Ale jo, docela ok." Viděla jsem, že něco není v pořádku, a tak možná i mimovolně jsem prohodila, "nepovídej, kolik písmenek už umíš." Nell zrudla a řekla "Ale mami, tady vůbec nejde o písmenka, ale tomu bys nerozuměla, už si moc stará." Pak odešla do svého pokoje. Já zůstala, jako solný sloup, stát v kuchyni. Nell se vyklonila ze zábradlí dolů a zavolala na mě. "Jo a mimochodem, našla jsem ti novýho žáka." Pak nahoře třískly dveře a byla pryč. Tahle semnu dcera ještě nikdy nemluvila, a zdálo se, že je rozčílená, když mi řekla mami. Ale já jsem začínala vidět rudě. Dala jsem si kafe, tím jsem se trochu uklidnila a pak rázně vyšla po schodech, do jejího pokoje. Nell místo svého oblíbeného místa u stolu, ležela na posteli a zírala do stropu. Lekla jsem se jestli jí něco není. Ale ani se nenamáhala s odpovědí. Jak tomu doopravdy je a, co se mojí holčičce honí hlavou, tomu jsem na kloub přišla za několik dní. Můj nový žák byl 55letý učitel informatiky. Po jeho první hodině, o něm Nell ještě hodinu a půl básnila. Na druhé hodině, kdy pan učitel začal lačně koukat do mého výstřihu, dělat na mě cukrbliky a podobně, se Nell rozhodla jednat. Bez ostychu si mu sedla na klín, a začala mu švitořivým hláskem, vyprávět jakýsi vtip. Pan učitel poslouchal jen na půl ucha, čekal, až se vrátím, jenže já jsem zjistila, že je moje dcera poprvé vážně zamilovaná. Přehazovala si nohu přes nohu a hnědými loknami si pohazovala ze strany na stranu. Pak se maličko naklonila dopředu, jako že mu ukáže jakousi notu, aby jí byl vidět, oblý zadeček a moje podprsenka vycpaná ponožkami. To už se pan učitel začal potit. Sám od sebe se párkrát zadíval Nell do výstřihu, a já schovaná za sloupem vedoucím do obývacího pokoje, jsem měla, co dělat abych se nesmála. Ale ně Nell, spíš panu učiteli. Když pan učitel začal být čím dál víc nervózní, dala mu Nell pusu, zamávala mu, jako filmová hvězda a houpavým krokem, vycházejíc z jejích boků, se odebrala po schodech do svého pokoje. Když zavřela dveře, začala jsem se smát, nejdříve potichu, ale pak čím dál víc. Pan učitel nevěděl odkud smích vychází, ale celý rudý v obličeji z pokoje odešel. A i z mého dobu. Ještě téhož dne, dal v práci výpověď a odešel na zaslouženou penzi. Tentokrát poučena, jsem za Nell nešla, čekala jsem až přijde sama. Přišla po měsíci, kdy proplakala mnoho slz do polštáře. A zeptala se, co dělá špatně. Řekla jsem jí, že nic, a abych jí utěšila řekla jsem jí, že pak učitel byl poněkud natvrdlý. Pak z ní vypadlo, že mu řekla, že její svobodná matka, dává doma hodiny. "Asi tě chtěl sbalit" dodala. Druhý den přišla ze školy celá rozzářená a prohlásila, že mají krásného, mladého učitele na info. Řekla, že chce, abych mu dávala hodiny. Pro jistotu, jsem se zeptala kolik mu je. Řekla, že asi kolem 35let. Teď jsem obrátila oči, já v sloup, zavřela jsem se se v ložnici a odmítala vylézt...dokud její zamilovanost k panu učiteli nepřešla. Dnes přišla znovu rozzářeně domů a prohlásila, že její spolužák Albert s 6.C si ji chce vzít...tentokrát jsem si vzala aspirin a čekala, co bude. A kdo ví, co mě ještě čeká. Jediné, co jsem vyvěsila na lednici, je nezamilovávat se do učitelů ani učitelek. A platí to pro ní, protože s toho mladýho učitele na info se vyklubal docela príma chlap. Tak uvidíme, co nás ještě čeká..hlavně, aby se Nell zamilovala do vrstevníků..., a pak, že neumí malý holky svádět. Moje Nell ano a jsem na to hrdá....

Tak to je z Rachelina přiběhu así vše..., až bude něco zajímavého zase o ní určitě napíšu.
A taková rada na závěr: Vy buďte na svoje dcery také hrdé, máte na co, pěstujte v nich svádění, jako sebedůvěru. Ať jste svobodná matka, či ne..., alespoň dokázali to, co mi ne...alespoň některé z nás..
Těším se na Vaše komentáře Vaše Jackie:).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama