Říjen 2009

Můj život! Opravdu?

30. října 2009 v 20:06 | Jasmina Holmsová

Kapitola druhá!


Opravdu můj život?


Ráda, bych rodičům vyhověla, a chovala se mnohem lépe, než - li se chovám teď. Tedy rodičům, svému otci, a maceše se kterou se seznámil, minulý týden na trhu. Chovat se lépe, chci se tak chovat, ale copak to jde? Jsou radosti a strasti, smutky a nemoci, a vidím každý den tolik smutku, že je mi hned do pláče. Avšak, když vyjdu z části "chudých" najednou se mi otevře nádherná scenérie. Je to tak krásné až mi poskočí srdce radostí. Vidím faraonův palác, a krásný svět, který vítr ovívá v mírném vánku, slunce se zlatě třpytí, a směje se na svět. Ptáci zpívají, a létají vysoko, a nechávají se snášet na křídlech větru, který je, jako jejich rodný bratr, a dopomáhá jim jít, dospět a snít. Občas na své pouti, zahlédnu faraona, a jako jediná z naší početné rodiny se smím dívat, jak vznešeně a majestátně nasedá do své drahé a nákladné lodi, když jede navštívit svou pyramidu, aby dohlédl, aby byla podle jeho představ, až jednou odejde z pozemského světa, a vejde do králoství nebeského, aby byli zváženy jeho hříchy. Faraon je vždy krásně oděn, a nalíčen. Ach také bych chtěla vést, takový život, ale nesmím být malicherná. Jelikož jsem poslední z rodiny, a tudíž nejmladší nemusím pracovat. Ale abych byla na bohatství, které mě snad jednou potká patřičně hrdá, chci si je sama doopravdy zasloužit. A proto chci pracovat!


Pokračování příště!!!

Již brzy...na blogu cernamegii.blog.cz
Těšte se milý přátelé;)!

Můj život!

30. října 2009 v 20:02 | Jasmina Holmsová

Kapitola první



Můj život, začal velmi jednoduše. Narodila jsem se, do chudé rodiny, v Dolním Egyptě. Maminka však, brzy po porodu zemřela, a proto jí otec pochoval v rákosové rakvi, nedaleko našeho domu. Bohužel to místo, bylo o několik dní později zaplaveno. Alespoň se k palmě, pod kterou byla maminka pohřbena, chodím dodnes modlit. Otec nechce, abych dopadla, jako oni dva a proto se smím dívat, když faraon jede okolo. Ale sousedům se nelíbí, že nepracuji, a dívám se, na krásné róby, které má na sobě faraon.

Pokračování příště!


Život a úřad písaře.

30. října 2009 v 20:01 | Jasmina Holmsová |  Egypt
Jak už jsme, si jednou povídali byli písaři lidé vzdělaní, kteří narozdíl od chudých apod. lidí v Egyptě uměli číst, psát a počítat.

Připravovali se, pro svou práci mnoho let. Pro faraona byli nepostradatelní, pomáhali mu spravovat zemi. Lidé si jich vážili a záviděli jim, protože úřad, a postavení písaře, se považovalo za jedno z nejušlechtilejších.

Otázky a odpovědi:

Co psali?
Písaři studovali náboženské texty, zaznamenávali modlitby kněží, nebo rozhodnutí faraona, a nechávali je rozhlašovat mezi lidmi. Tak Egypťané měli představu o tom, že jsou vysoké daně, jak moc jsou vysoké, kde se pracuje na zavlažovacích kanálech apod. Prostě takové Egyptské noviny.

Co počítali?
Písaři vedli účetnictví, zapisovali počet dobytka a obilí apod, které lidé odevzdávali, místo daní. Dále množství drahých kovů, kůže a dřeva, které zpracovávali řemeslníci pro faraona. Na staveništích sčítali kamenné bloky, na březích Nilu, evidovali množství zásob a výšku hladiny vody, kvůli ročním záplavám.

Měnily se Hieroglyfy?
Hieroglyfy (Egyptské písmo), bylo velmi pracné a namáhavé. Při zapisování údajů, musel písař psát rychle. Proto Egypťané kolem roku 3000 př.n.l. vymysleli jednoduší, rychlejší a efektivnější písmo hieratické. Byly to zjednodušené hieroglyfy. V VII. století př. n. l. se z hieratického písma vyvinulo ještě jednodušší: písmo démotické. Hieroglyfy byly vyhrazeny pouze pro psaní náboženských textů.

Egypt - kněží a mumie

30. října 2009 v 19:59 | Jasmina Holmsová |  Egypt
Egypťané uctívali mnoho bohů, a věřili v posmrtný život. Věřili, že po smrti odejdou do jiného světa - jiného života. Ale ke svému šťaatnému životu potřebovali své pozemské tělo, a tudíž si na něj dávali veliký pozor. Aby mrtvá těla, zůstala nezničena, byla ošetřována zvláštním způsobem - balzamování. Balzamování těla, mnohdy trvalo až 70 dní.

Původně, byl pro posmrtný život předurčen pouze faraon, později převládlo přesvědčení, že do záhrobí poputují všichni bez rozdílu. Mám takový pocit, že odcházeli i do jiného těla. Ale aby mohli podstoupit zkoušku, muselo být zachováno, jak už jsem řekla, jejich pozemské tělo. Zkouška, znamenala odchod do Osirisova králoství, zkouška znamenala vážení srdce zemřelého.

Rozklad tělesných tkání, by znamenal i smrt duše. Při mumifikaci, se pomocí balzamování odstranili z těla všechny orgány (játra, plíce, žaludek, střeva), poté byli vyplněny tělní dutiny solí, která tělo "konzervovala". Po několika týdnech, bylo tělo zabaleno do pruhů látky, a uzavřeno so sarkofágu.

Kněží, měli velkou moc, a lidé je žádali o souhlas, či požehnání při každé důležité činnosti.

Otázky a odpovědi:


Proč byli hrobky vykrádány?
Lupiči vykrádali, hrobky kvůli pokladům, které Egypťané přikládali k zemřelému do sarkofágu, aby se měl lépe v posmrtném životě, samozřejmě, toho měli mnohem více bohatí Egypťané.

Tedy vše, co by mohli potřebovat - jídlo, oděv, šperky, dokonce i sošky služebníků. Jak už jsem říkala, sošky služebníků, si mohli dovolit jen Egypťané tzv. na vysoké noze, tudíž jen smetánka. Kolik, se toho přikládalo k chudým Egypťanům, není známo, je ale jasné, že toho bylo mnohem méně, možná také nic.

Mezi obvazy mumie, se dost často vkládali amulety, které zemřelého ochraňovali před zlými pokušeními.

Co je to mumie?
Mumie, je nakonzervované tělo. Lidem, kteří mumifikovali ("zabalovali") mrtvé, se říkalo balzamovači. Po vysušení a potření oleji, bylo tělo, zabaleno do obvazů, které byli dlouhé až pět metrů. Na práci balzamovačů dohlížel, kněz.



Kdo byl mumifikován?
Dát zemřelého mumifikovat, byla velmi nákladná věc, a proto také mohli být mumifikováni jen, příslušníci královské rodiny, vysocí úředníci a kněží.

Chudí lidé, byli pohřbeni v rákosových rakvích nebo jámách v písku.

Někdy, byla mumifikována i těla, zvířat, která představovala bohy a bohyně např. psi, krokodýli, paviáni, však nejčastěji kočky. Kočky byli posvátné, a přestavovali bohyni Bastet.


Co bylo namalováno na rakvi?
Tělo, se ukládalo, do "hnízda" tvořeného dvěma nebo třemi rakvemi, které byli vždy pomalovány hieroglyfy (písmenkové obrázky), obrazy bohů, výjevy ze života zemřelého a kouzelné formule, k zapuzení zlých duchů.


Jak se tělo konzervovalo?
Měkké orgány byli s těla vyjmuty, osušeny a vloženy do nádob( kanopy). Vyprázdněný prostor, byl naplněn hadry, nebo pilinami, a tělo se zašilo. Pak bylo zasypáno druhem soli, natron (uhličitan sodný), která tělo vysušila.

Jak se zemřelým vyjímal mozek?
Balzamovač, vytáhl mozek nosními dírkami, pomocí zahnutého nože, ("háčku"), Egypťané mozek nepovažovali za důležitý a proto jej zahazovali.

Který královský hrob zůstal zachovaný?
Většina hrobek faraonů, byla vyloupena.

Ovšem v roce 1922 archeologové objevili hrobku mladého Tutanchamóna, který zemřel mladý, v pouhých 18 let. Jeho hrob zůstal nepoškozený, plný neocenitelných pokladů, včetně jeho mumie a slavné, zlaté, obličejové masky.

Co byla posmrtná maska?
Posmrtná maska představovala portrét zemřelého. Byla pokládána na obličej mumie, aby duše poznala své tělo. Posmrtné masky, bývaly z malovaného dřeva, ale většina faraónu měla posmrtné masky s tepaného zlata.

Kdo nosil hlavu šakala?
Kněz nad nebožtíkem odříkával poslední modlitbu, zpravidla nosil masku, která znázorňovala šakalího boha mrtvých Anubis. V hrobce kněz vykonával obřad "otvírání úst", který měl mrtvému zajistit možnost jíst, pohybovat se a dýchat.




Výborný nápad

30. října 2009 v 19:57 | Jasmina Holmsová
Egypťané zastrašovali své nepřátelé tím, že použili novou zbraň. Tato zbraň nebyla od půvpdu jejich, ale brzy ji začali používat více než ostatní. Už víte, co to je? Správně válečný vůz:). Tento vůz, dokázal uvést, až dva muže, a s okovaným podvozkem, byl zbraní velice silnou, a nebezpečnou. Vůz, vezli dva až tři, čtyři koně, kteří byli speciálně vycvičeni pro bojovou vřavu.

Starý Egypt

30. října 2009 v 19:55 | Jasmina Holmsová |  Egypt
Před více než 5000 lety v údolí Nilu, v severní Africe, vznikla dvě Egyptská králoství: Horní a Dolní Egypt.

- 31 00 př. Kr. Egypt sjednotil král Menes.
- Země se tudíž stala mocnou, až do roku 30 př. Kr. kdy Egypt podlehl Římanům.

Otázky a odpovědi

Hráli Egypťané hry?
Ano, bohatí Egypťané trávili svůj volný čas posloucháním hudby nebo hraním deskových her. Děti - Mají hračky: míče, káči, panenky a modely zvířat.

Nosily paruky?
Ano, Egypťané, staří, považovali vlasy, za nečisté, proto si hlavy holili a nosili paruky, které byli nádherné, a bohatě zdobené.

Znali, a používali líčidla?
Znali a používali, míchali na prášek rozemleté minerály, např. olovo, měď, a oxid železa s vodou nebo olejem, a vyráběli z nich jasně barevné rtěnky, oční stíny a růž na tvář.

Kdo jim psal dopisy?
Jako ve většině starých národů, i v Egyptě, který byl poměrně napřed, před ostatními civilizacemi, ani většina Egypťanů neuměla číst a psát. Dopisy jim psali muži, kterýse jmenovali písaři, písař používal pro psaní královských a náboženských listin hieroglyfy(obrázkové písmo), o něm si popovídáme také jindy:), a pro obchodní účely používali zjednodušené symboly. Psali rákosovými pery, na druh papíru, který se jmenoval papyrus. O něm, bude řeč, také v jiném článku;).

Jak vyráběli chleba?
Chléb - hlavní potrava chudých Egypťanů.
Mouka se mlela, z pšenice a ječmene, který se míchal s vodou, aby vzniklo chlebové těsto. Přidával se do něj česnek, nebo med, a pekl se v hliněných nádobách.

Jak moc byli faraoni bohatí?
Faraoni byli Egyptští panovníci, kteří byli uctíváni, jako bohové. Vlastnili celou zemi, včetně všech a všeho. Tudíž byli nesmírně bohatí a mocní. Královská rodina, žila v přepychu, a sloužily jí stovky služebníků.

Používali, jako platidlo obilí?
Obilí, bylo ve starém Egyptě nejvýznamější plodinou, lidé je používali, jak k placení daní, tak k vyměňování zboží. Proto Egypťané sestrojili přesnou váhu, na které vážili obilí a jiné cenné zboží.

Proč byl Nil důležitý?
Egyptská říše, se rozkládala hlavně okolo Nilu, protože zde byla kvalitní zemědělská půda. V Egyptě málo prší, ale Nil se každý rok v červnu rozvodní, s zaplaví půdu vodou, která má v sobě spoustu úrodného černého bahna. Tohle bahno, bylo pro pěstování plodin vynikající. A to věděli, i staří Egypťané:). Naučili se v kanálech uchovávat, dostatek vody, pro zavlažování rostlin během období sucha. Díky tomuto chytrému nápadu, vypěstovali dost plodin, aby nasytili vlastní lid a k tomu prodali část obchodníkům. Skoro, všechno bohatství Egypta pocházelo ze zemědělství.

Kus textu, odebrán, z knihy, 1000 otázek a odpovědí. Autor: Robin Kerrod, Wendy Macgwick, Sarah Reed, Fergus Collins, Philip Brooks.
První české vydání roku 2002

Vážně je to láska?

28. října 2009 v 19:08 | Jasmina Holmsová |  Chlapi, chlapi...a znova mužský:)
Proč nad muži nepokrčíme rameny a nejdeme dál? Asi proto, že to neumíme. Láska nás svírá, jako dusivý žár, a z očí se valí proud slz. Jsme si jisté láskou svých milých? Nejsme..., bojíme se, žárlíme a střežíme si ty své, i když oni to dost často nechápou. Je nám to k smíchu? Možná? Oni chtějí jen postel, nebo lásku? Kdo to pozná? Já ne..., když srdce buší a rozum nám hatí plány svými neomalenými průpovídkami, jsme na dně. Ale jakmile, i rozum začne zpívat serenádu u měsíčku, začneme zpívat také. Kolik slz, a bolesti dávám do tohoto psaní neví, asi ani jedna ze čtenářek. Když si uvědomím, co všechno uděláme pro "ty své" je mi nanic. Ale na druhou stranu je láska krásná, ale musí se snažit obě strany. Jak poznáme opravdovou lásku? O níž čítáme v románech...takovou lásku nepotkáme asi nikdy, romány lžou. Avšak můžeme se snažit, aby byla podobná. Ovšem když dotyčný muž je jen prachobyčejný hlupák a hulvát, a jde mu jen o jedno, moc nezmůžeme. Bohužel takovýchto "hlupců" je čím dál víc. Tak koho si pak máme vybrat? Máme se spokojit s ním a nebo myslet na toho svého pravého a jediného, a čekat dokud nebudeme staré, a nepotkáme senilního dědečka v našem důchodovém věku? Jak poznáme od kdy začít sexuální život? Jak dokážeme, a uvěříme, že nás muži opravdu milují? Nebo, když zapomene na naše narozeniny, opravdu nás miluje a opravdu jen zapoměl, a nebo se kouká do výstřihu dalekohledem slečně sousedce, odvedle?
Avšak my dámy uvěříme, roztečeme se, jako zmrzlina pokaždé, když řekne "lásko" a nebo "tak to vůbec není" a odpustíme. Můžeme si mnohem později, když sedíme samy, v prázdném bytě nadávat, jaké jsme hloupé husy, ale stojí to za to? Jsme zoufalé, smutné...a co je ten pravý lék na nemoc zvanou láska? Zajímali by mě vaše nápady, tipy a třeba jen to, jak to máte, jak vy si držíte ty své:)?.

Ráda, se s vámi podělím o rady, a zážitky ze života. A proto prosím hodně pište, milé čtenářky i čtenáři;). Těším se, a ráda se přiučím. S láskou vaše Jasmínka:).

Ps: Já jdu tomu "svému" připomenout, že brzo budeme slavit narozeniny;), a nebo to letos udělám jinak, zapomenu na ty jeho:D, ale to bychom my dámy asi neudělali že?:).

Déšť

21. října 2009 v 21:41 | Jasmina Holmsová |  Fotogalerie

Korálky - pár rad pro začátek:)

17. října 2009 v 17:16 | Jasmina Holmsová |  Korálkování...:)
Tedy, korálky:), je to velice zábavné a už dávní Egypťané věděli, že šperky jsou krásné a vzácné. Bohužel, je jenom málo míst, kde se dají nakoupit korálky levněji. Buď v Jablonci, moc daleko, nebo někde v Praze. Bohužel jsem ani já zatím moc míst, nenašla, snad jenom jeden krámek, ale to ještě uvidím než- li sem napíšu, jak se jmenuje:), nechci dělat obchodu reklamu;), třeba by se zlobili:D:). A taky jsem bohužel zapoměla, jak se tento krámek jmenuje:D, to jsem, ale hlava co?:D Dále budeš potřebovat nějaké nářadí, nejlépe kleštičky, minimálně dvoje jedny "špičaté", aby se ti např. lépe provlékli do "začátku*" od náušnice, a druhé které mají "hlavičku**" kulatou, aby jsme se neporanili při přeštipování drátu.
Drát - je poměrně drahý, ale jak kde, když najdete solidní korálkárku, mají ho relativně v nízkých cenách, ale mnohdy je levnější zajít do železářství:). Protože v korálkárně ti to mnohdy nedá, a vykoupíš polovinu krámu;). Věř zkušené:D;).
Gumičky na navlékání - tady už asi opravdu budeš muset, do korálkárny:).
Nit
Jehly - jsou i speciální na malinké korálky, když např. děláš na stávku.
Vlasec - pro těžší korálky je vhodnější silnější, pro maličké slabší.
Kůže - na navlékání korálků.
A samozřejmě korálky - zamačkávací rokajly, rokajky, české korálky, perličky a mnoho dalších, jde jen o to, najít správnou korálkárku, kde nejsou korálky příliš předražené. Takže, hledej, pátrej a až něco najdeš, dej mi vědět:), ráda do onoho korálkářství, které doporučíš, piš prosím do komentářů, dojdu:).


*"začátek" - to je to na čem náušnice visí, tak aby jste chápali, pro jistotu podám vysvětlení:D. Nebudu, a vlastně ani nechci používat, nějaké odborné termíny, ale prostě čistě laicky, aby i začátečník pochopil, o čem je řeč;), a hlavně čistě logicky, žensky:D;).

**"hlavička" - to čím přestříháváme např. drát:).

Deník šíleného vědce

16. října 2009 v 11:46 | Jasmina Holmsová |  Příběhy, povídky a jiné:).
Začalo, to minulý rok v říjnu. Právě dnes, je tomu, už skoro rok....čekala jsem, na svém oblíbeném místě u velkého dubu, na svou první a JEDINOU lásku, když v tom, na mě vztáhla ruku jedna s větví. Byl vítr a proto, jsem si myslela, že je to jenom vítr. který si pohrával s větvemi. Ale najednou jsem ucítila děsivý dech v zádech. Běhal mi po celém těle, a znovu a znovu, se vracel za krk. Chtěla jsem vykřiknout, utéct, ale nemohla jsem. Jen jsem stála plná hrůzy, která mi svírala hrdlo. Nakonec se mi podařilo vykřiknout..., spíš, ale to byl jakési zakvákání. Ach bože, začala jsem utíkat, a třásla jsem se po celém těle, najednou jsem zakopla o kořen, už mě má pomoc!!!


Probudila jsem se na zemi, zamotaná do peřiny. Třásla jsem se hrůzou a zimou. Po čele mi stékal ledový pot. Tento sen, se zdával každou noc, vždy měl jiný význam, ale podstata byla stejná. Dub a strach. Podívala jsem se na hodinky, abych zjistila, kolik hodin vlastně je. Venku bylo ošklivo, zataženo a pršelo. Bylo něco po půl sedmé. Právě byla neděle, a okolo mě bylo ticho. Rodiče, byli už dávno pryč, spěchali na letiště. Pomalu jsem se začala oblékat, a pak potichu sešla dolů ze schodů. V kuchyni jsem našla lísteček, od maminky, co mám za den udělat. Sedla jsem si ke kuchyňskému stolu a zadívala jsem se ven s okna. Najednou zahřmělo, a blesk ozářil nebe. Hrůzou se mi otevřeli oči dokořán. Představoval knihu, deník. Víc jsem neviděla. Plna zděšení a rozčilení jsem utekla, do svého pokoje a zalezla si do postele pod peřinu. Ach, Bože! Modlila jsem se. Ať to byl jen sen. Zuřivě jsem se štípala do hřbetu ruky, ale nevzbudila jsem se. Po chvilce jsem se uklidnila. Uklidňovalo mě, tiché kapání deště na střeše domu. Začali se mi sami od sebe zavírat oči. Usnula jsem a ani jsem nevěděla jak. Ach ještě před spaním jsem napůl otevřela oči někdo, jako by mě tahal za ruku a vyslovoval mé jméno "Bibi"! Znělo to naléhavě, ale spánek mě vcucnul dříve nežli jsem stačila odpovědět.


Zahřmělo, znovu jsem ucítila ledový strach, který mě tentokrát svíral okolo žeber. "Pane Bože"! Modlila jsem se. "Dej, ať duše zemřelého nejde svůj klid a nechá pozemské duše na pokoji". Samozřejmě, že jsem nevěděla přesně, jestli je to něčí duch, prostě jsem to tak, ale cítila. Od té doby co jsem našla na půdě, v jedné ze starých knihoven, když tam ještě kdyby byl podkrovní pokojík, starý deník, dávno zesnulého vědce, provázel mě tento blíže neurčitelný strach. Zneklidněna touto myšlenkou a čekajíc na mraze a v dešti na svého milého, jsem přemýšlela. V tom nebe ozářil blesk, vypadal, přesně, jako onen deník. Mimochodem, vědec, zřejmě musel být maličko mimo vědomí, když psal řádky svého deníku. Mnohdy, hraničící až s šíleností. Najednou mi kdosi položil ruku na rameno. Leknutím jsem až povyskočila a vykřikla. Pak jsem se, celá zbledlá otočila, a uviděla jsem malého chlapce, který mi podával, dopis. Odpověděla jsem mu jen úsměvem, a jako díky jsem mu dala celý půldolar. Vím sice, co se na slušnou dívku sluší a patří, ale chlapec vypadal příliš zuboženě, a mě ho bylo opravdu hodně líto. Když odešel, pomalu jsem otevřela dopis v němž stálo "Má nejmilovanější, odpusť mi, že jsem nemohl přijít na místo, našeho tajného setkání, ale otec, mě chce oženit. Zoufám si, avšak na mé lásce k tobě se nic nemění. Zatím ti budu posílat, dopisy po tomto malém chlapci, je to syn naší pradleny, a když mu dáš celý půldolar, neřekne ani muk. Avšak to by neřekl, ani jinak, slíbil mi svou mlčenlivost. Má nejdražší, přemýšlím nad tím, že bychom spolu měli utéci, bohužel netuším jak. Ještě o tom, popřemýšlím, a napíši o tomto nápadu ve svém dalším dopise. Čekej prosím na stejném místě, u našeho velkého dubu, ve tři hodiny odpoledne. Líbá tě tvůj drahý Jorg.
Ps: Doufám, že mi odpustíš mou troufalost, pokud by jsi chtěla odpovědět, platí totéž, dopis předáš chlapci, avšak s tím, že mi dáš dolar, a já pak půldolar. S láskou tě líbám má milovaná."
Spokojeně jsem přikývla a zamířila k domovu, znovu se zablesklo, a znovu mi tělem proběhl podivný tlak a mráz, jako by mi někdo ošahával vnitřnosti. Vykřikla jsem, a dala jsem se do běhu. Doběhla jsem ke kuchyňským dveřím, akorát včas, nežli se spustil déšť, a kroupy. Už tak jsem byla dost promočená. Po schodech jsem pro služebnictvo jsem zamířila do svého pokoje, hned pod podkrovním pokojem. Když jsem se převlékala, uslyšela jsem nad sebou kroky, už jsem začala křičet hrůzou!

V tom jsem se probudila, znovu celá zpocená a zmatená. "O co tu jde?" Zeptala jsem se tiše ztemnělého pokoje. V tom mě to napadlo, jako bych viděla anděla. Dívka, která se mi zjevovala ve snu, mířila ke stejnému domu, a zahrada vypadá také podobně. Věděla jsem, že v minulosti, nebyli všechny domy stejné. A bydlela dokonce ve stejném pokoji! A také, ten deník. Měla stejná znamení, jako já! V podkroví...deník. Rázně, jsem si opláchla obličej, a zamířila na půdu, opatrně jsem vyšplhala po starém žebříku, a začala prohledávat starou knihovnu. Na cestu jsem si svítila, opatrně svíčkou, abych nic neponičila, a ani abych nic nespálila. Táta, do jediného pokoje, a to zde v podkroví, nezavedl, elektřinu. Hledala jsem, už přes dvě hodiny, a stále nic nenalézala. Po celém těle, i ve vlasech, jsem měla plno pavučin, a prachu. Rozkýchala jsem se. Při mocném kýchnutí jsem se opřela o zeď, abych si odpočinula, když v tom okamžiku, se zeď pohnula. Rychle jsem uskočila, a uviděla další část půdy, a pokoje, kus vypadal, jako laboratoř, a dál byli malé dvěře. Opatrně jsem vzala za kliku, a dýchala jsem jen polovičně, jako bych se bála, že něco ztratím. Otevřela jsem dveře a páni...další knihovna! Údivem, se mi rozšířili oči...!

Pokračování příště!

Najde Bibi tajný deník? Jak si myslíš, že bude příběh pokračovat? Napiš mi do komentářů, ráda, se s tebou podělím o místo v článku.


Jasmina Holmsová

Filozofie - zamyšlení

10. října 2009 v 12:59 | Jasmina Holmsová |  Chlapi, chlapi...a znova mužský:)
Co si muží myslí? Co po nás chtějí? Jakožto po ženách, nebo po manželkách? Mají jiný slovních pro ženy, které jsou jen partnerkami? Jak mluví na manželky, a jak na milenky? Proč muži podvádějí, když není důvod? Proč myslí na své potěšení, a dost často zapomínají na ženu? Proč kluci mladší dvaceti let, jsou vysloveně elektrizující, a každou chvíli myslí na sex? Proč říkají "sem chlap a mám své touhy"? "Je to příjemná činnost apod. "? Proč nedokáží, alespoň pět minut dívat se dívkám do očí? Proč, si s námi hrají? Proč, si dokazují, něco, co nejsou? Kdy je máme odkopnout? Kdy s nimi zůstat? Kdy říct NE? Kdy dokázat, co chceme my? Jak, je přesvědčit, že nejsme feministky a, že je potřebujeme, ale přesto máme svůj názor, a svá práva? Jak dokázat, že "já jsem ta nej"? Jak ukázat správnou cestu? Proč nevydrží čekat, když řeknu "Já ještě nechci,popř. nemám náladu? Jak s nimi mluvit, když prohraje jejich tým?

Těchto otázek, by bylo mnohem, mnohem víc, sama jsem přečetla spoustu článků, na téma muži, kluci, ale nenacházím, odpověď. Proto se ptám, ano tebe, zrovna tebe:).

Vás milé, čtenářky, a čtenáři, žádám, o radu, taky o vaše tipy, ráda, je přidám na článku. A nejen o tipy, o vaše připomínky, a jak jste na tom Vy? S potěšením děkuje, zdraví a těší se vaše Jasmina - Jackie:).

La Mamba 2...

1. října 2009 v 20:22 | Jasmina Holmsová |  Tancem ku zdraví:)
Už víš, co máš dělat? Jestli ne, nevadí na začátek malé opáčko, z minulé lekce.

1. Rozkroč se na šířku ramen a malinko pokrč kolena, ne moc, asi tak, jako by ses chtěla posadit na židly.
2. Ale nevystrkuj zadek, jen měj pokrčená kolena.
3. V duchu si přestav ležatou osmičku, vypadá nějak takhle:
4. Zkus vinout boky, jak se vinou bříška ležaté osmičce. Kroutit boky ne bříšky.


Lekce dvě:
Tak teď jsme si zopakovali úplný základ.

Dnes tě naučím, přidat jeden prvek k první lekci.


1. Tak znovu si pokrč kolena. !Pozor pokrčená kolena, jsou v tomto tanci nejdůležitější!:).
2. Kroutíme boky, to už jistě ovládáš naprosti zdatně.
3. Teď přidáme nový prvek. Otoč se na bok, ve stoje, tzv. "na profil" je ti vidět jen půlka tváře, a jeden bok. Teď kruh vede jen dopředu. Naše ležatá osmička, tudíž vede jen jednou. Jako kdyby jsi jela slalom. Takhle:
Takn snad je to dost pochopitelné, snažila jsem se, aby zde bylo, co nejvíce obrázků, aby to bylo, co nejvíce k pochopení:). Kdyby jsi cokoliv nepochopila, a omlouvám se pánům, nepochopil, aby vám to nebylo líto:), napište mi do komentářů. Těším se a hodně štěstí a zdaru, přeje Jasmínka:).