Kapitola druhá!
Opravdu můj život?
Ráda, bych rodičům vyhověla, a chovala se mnohem lépe, než - li se chovám teď. Tedy rodičům, svému otci, a maceše se kterou se seznámil, minulý týden na trhu. Chovat se lépe, chci se tak chovat, ale copak to jde? Jsou radosti a strasti, smutky a nemoci, a vidím každý den tolik smutku, že je mi hned do pláče. Avšak, když vyjdu z části "chudých" najednou se mi otevře nádherná scenérie. Je to tak krásné až mi poskočí srdce radostí. Vidím faraonův palác, a krásný svět, který vítr ovívá v mírném vánku, slunce se zlatě třpytí, a směje se na svět. Ptáci zpívají, a létají vysoko, a nechávají se snášet na křídlech větru, který je, jako jejich rodný bratr, a dopomáhá jim jít, dospět a snít. Občas na své pouti, zahlédnu faraona, a jako jediná z naší početné rodiny se smím dívat, jak vznešeně a majestátně nasedá do své drahé a nákladné lodi, když jede navštívit svou pyramidu, aby dohlédl, aby byla podle jeho představ, až jednou odejde z pozemského světa, a vejde do králoství nebeského, aby byli zváženy jeho hříchy. Faraon je vždy krásně oděn, a nalíčen. Ach také bych chtěla vést, takový život, ale nesmím být malicherná. Jelikož jsem poslední z rodiny, a tudíž nejmladší nemusím pracovat. Ale abych byla na bohatství, které mě snad jednou potká patřičně hrdá, chci si je sama doopravdy zasloužit. A proto chci pracovat!
Pokračování příště!!!
Již brzy...na blogu cernamegii.blog.cz
Těšte se milý přátelé;)!