Vážně je to láska?

28. října 2009 v 19:08 | Jasmina Holmsová |  Chlapi, chlapi...a znova mužský:)
Proč nad muži nepokrčíme rameny a nejdeme dál? Asi proto, že to neumíme. Láska nás svírá, jako dusivý žár, a z očí se valí proud slz. Jsme si jisté láskou svých milých? Nejsme..., bojíme se, žárlíme a střežíme si ty své, i když oni to dost často nechápou. Je nám to k smíchu? Možná? Oni chtějí jen postel, nebo lásku? Kdo to pozná? Já ne..., když srdce buší a rozum nám hatí plány svými neomalenými průpovídkami, jsme na dně. Ale jakmile, i rozum začne zpívat serenádu u měsíčku, začneme zpívat také. Kolik slz, a bolesti dávám do tohoto psaní neví, asi ani jedna ze čtenářek. Když si uvědomím, co všechno uděláme pro "ty své" je mi nanic. Ale na druhou stranu je láska krásná, ale musí se snažit obě strany. Jak poznáme opravdovou lásku? O níž čítáme v románech...takovou lásku nepotkáme asi nikdy, romány lžou. Avšak můžeme se snažit, aby byla podobná. Ovšem když dotyčný muž je jen prachobyčejný hlupák a hulvát, a jde mu jen o jedno, moc nezmůžeme. Bohužel takovýchto "hlupců" je čím dál víc. Tak koho si pak máme vybrat? Máme se spokojit s ním a nebo myslet na toho svého pravého a jediného, a čekat dokud nebudeme staré, a nepotkáme senilního dědečka v našem důchodovém věku? Jak poznáme od kdy začít sexuální život? Jak dokážeme, a uvěříme, že nás muži opravdu milují? Nebo, když zapomene na naše narozeniny, opravdu nás miluje a opravdu jen zapoměl, a nebo se kouká do výstřihu dalekohledem slečně sousedce, odvedle?
Avšak my dámy uvěříme, roztečeme se, jako zmrzlina pokaždé, když řekne "lásko" a nebo "tak to vůbec není" a odpustíme. Můžeme si mnohem později, když sedíme samy, v prázdném bytě nadávat, jaké jsme hloupé husy, ale stojí to za to? Jsme zoufalé, smutné...a co je ten pravý lék na nemoc zvanou láska? Zajímali by mě vaše nápady, tipy a třeba jen to, jak to máte, jak vy si držíte ty své:)?.

Ráda, se s vámi podělím o rady, a zážitky ze života. A proto prosím hodně pište, milé čtenářky i čtenáři;). Těším se, a ráda se přiučím. S láskou vaše Jasmínka:).

Ps: Já jdu tomu "svému" připomenout, že brzo budeme slavit narozeniny;), a nebo to letos udělám jinak, zapomenu na ty jeho:D, ale to bychom my dámy asi neudělali že?:).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama