Listopad 2009

Adventní neděle

29. listopadu 2009 v 19:31 | Jasmina Holmsová
Krásnou, pohodovou první adventní neděli vám přeje Jasmínka:).

Kdo je kdo?

24. listopadu 2009 v 11:00 | Jasmina Holmsová |  Soutěže:)
Ahoj, tak ještě jedna soutěž;). Napiš buď do komentářů nebo na email cernameggi.seznam.cz

kdo si myslíš, že to je a v kterém filmu hraje. 3 z vás vyhrají diplomek;). Hlasuj do 4.12.09 těším se na vás vaše Jasmína;).
Poznáš je?


1.
a) Jennifer Aniston seriál Přátelé
2. b) Johny Depp ve filmu piráti z Karibiku


















3.
c.) Lucy Liu: Ve filmu Charlieho andílci
















4. d) Keira Knightley ve filmu: Pýcha a Předsudek











Obrázky použity ze stránek:





Spojovačka;)

23. listopadu 2009 v 20:16 | Jasmina Holmsová |  Soutěže:)
Pozor, pozor! Je tu nová soutěž: Vyhrát můžeš i ty, tak hurá do toho;). Vyhrávají tři z vás;). Budeš to zrovna ty? Kdybys nebyl/a nevadí můžeš se zůčastnit i v dalších soutěžích;). Do 1.12 posílej své tipy(piš, do komentářů, a nebo na email cernameggi.seznam.cz když chceš aby tvůj tip nikdo neomohl "okopčit";).
Tak co myslíš, kdo je kdo?

1. a) Pink









2. b) Keira Knightley v pirátech z Karibiku









3. c) Miley Cyrus











Obrázky použity z těchto stránek:




Ps: Pokud chceš vidět odkaz na stránku ze které je použit daný obrázek musíš najet myší na to prázdné místo;). Objeví se:). Totéž platí i pro ostatní odkazy i pro komentáře pod jakýkoliv článkem;). Děkuji za pochopení Jasmína;).

V divadle!

23. listopadu 2009 v 19:56 | Jasmina Holmsová
Dnes se vydala naše slečna xenaxxx do divadla. Také si ho ze svého místa vyfotografovala a proto víme, že seděla v lóži. Za ni i za zase vám přeji příjemné pokochání, alespoň podíváním se na obrázeki;). Chtěla jsem vám dát také nějakou hudbu, ale bohužel sem hudba nelze přidávat, a proto jen odkazy. Děkuji za pochopení;). Těším se také na vaše příspěvky vaše Jasmína;).




tak si užijte chvilku s klasickou hudbou;).



A co posloucháš ty? Pošli a nebo napiš, co posloucháš;). Neříkám, že musím jenom klasiku, ale některé mám ráda, některé méně;). Ráda přidám;). Těším se na tvůj příspěvek Jasmína;).

Tvůj vysněný pokojík!

22. listopadu 2009 v 22:10 | Jasmina Holmsová |  Soutěže:)


Vyber si jakoukoliv místnost v bytě a vymysli jak ty by jsi chtěla aby přesně vypadala. Klidně můžeš i do detailů. Je to jen na tobě a na tvé fantazii. Pokud dáváš přednost psanému projevu piš do komentů, pokud obrázkům můžeš dát do návštěvní knihy. Tak piš a kresli, vymýšlej, vytvářej, jak jen budeš chtít. Pokud se ti bude zdát, že je tvůj výtvor moc dlouhý apod. odešli na email cernamegii.blog.cz tři z vás budou po pečlivém vybrání a losování vybrány za vítěze. Vyhrát můžeš i ty, tak jen do toho;).


Pilná studentka magie

21. listopadu 2009 v 22:30 | Jasmina Holmsová |  Magie
Zde máme dobovou fotografii slečny Durivové, je tak z roku 1887 n.l. Slečně v té době bylo necelých sedmnáct let, našeho počítání dat. Čarodějky počítají své roky jinak. A proto podle počítání čarodějek slečně v té době bylo kolem 117 let. Což znamená, že na čarodějky, je ještě velmi mladá. Ale zpět k fotografii. Naučila se spojovat zábavné z užitečným. Fotograf ji zachytil právě, když se pokouší naučit teoretické věci na praktickou hodinu létání;). Ve školách pro čarodějky v některých, není možné čarovat bez pádného a důležitého důvodu. A jelikož slečna byla velice pilná studentka, směla toto kouzlo použít. Ale nebylo povoleno jenom jí, to si nemyslete, že měla nějaká privilegia. Např. slečně Avrilové 17stol. n.let. byla udělena cena na hodinu teoretiky. Směla používat jeden týden teoretické přemístění v čase. Ale i přesto byla ostražitě hlídána. "Je to proto, aby dívky měli motivaci". Jak mi laskavě vysvětlila paní Hiroová ředitelka dívčí školy. "Dívky jsou hlídány, i když je jim povolen, tento "zvláštní úkol".Po malé odmlce pokračovala. S vlídným pousmáním a s mrknutím oka, řekla. Za dobré studie by přece měla být nějaká odměna ne?:). A dívky ji neužívají ve svůj "špatný" prospěv. Vědí, jaká máme pravidla. A mimoto naše škola je opevněna magickou silou, která zabrání proniknutí zlých myšlenek, i třeba ve formě dopisů. Je to jako pošta. A není to žádné tajemství, ráda se podělím o zkušenosti. S úsměvem zdůraznila svá slova pokývnutím hlavy, a pak odspěchala do své třídy na hodinu filozofické vědy. Stačila jsem jen ještě vykřiknout díky. A proto děkuji i poněkud dozadu, děkuji za milý rozhovor paní ředitelko:).

Magic - magické základy část první

21. listopadu 2009 v 22:13 | Jasmina Holmsová |  Magie

Deset magických pravidel

Tak tuhle knihu napsala slečna Durivová, známá kouzelnice a čarodějka. Pokusím se vám její řeč znovu ukázat, a osvětlit. Prozatím jen malá ochutnávka. Příště pokračování!




Podzimní romance!

21. listopadu 2009 v 20:59 | Jasmina Holmsová |  Hallowen -Veselá dýně:).
Krásný pozdní podzim vám všem přeje vaše Jasmínka;).

Pokoj! část první

19. listopadu 2009 v 17:27 | Jasmina Holmsová
Pokoj, je velmi důležitý pro nás všechny, ba skoro nejdůležitější, a proto bychom se v něm měli cítit dobře. Proto se ptám vás milé čtenářky a čtenáři, jak to vidíte vy? A co je pro vás v pokoji důležité?:) Abych věděla o čem mám psát, děkuji vám:).

Horor! V hlavní roli dýně!

7. listopadu 2009 v 13:25 | Jasmina Holmsová |  Hallowen -Veselá dýně:).
Ahoj, jmenuji se Dýňka Dýňkovitá, a vyrostla jsem na břehu velkého jezera, pojmenovaném po majiteli půdy, kterému patřím. Jmenuje se Flowers, a bylo to zde velice krásné. Krásné prostředí, scenérie, a proto jsem si každý den v duchu malovala, jaký budu mít poklidný život. Také zde byl čistý vzduch, což se jen tak nevidí. Říkám byl, protože už zde nejsem. Jednoho dne, někdy na začátku listopadu, když je už značně sychravo, šel kolem plotu nějaký muž, v barevné větrovce. Jakmile uviděl tu spoustu dýní, začal do nás všech klepat. Všechny dali značně najevo nelibost, komu by se taky líbilo, kdyby mu někdo začal mlátit do hlavy, v jednu hodinu ráno. Ty, co neprošli, zřejmě testem úspěšnosti, nechal být, a vysoký svalnatý chlapec, je rozbíjel, jak ty naříkali. Rvalo mi to uši, a bála jsem se až přijdou ke mne. Celá jsem se třásla strachem, a už jsem málem omdlévala, když přišel ke mě, a vši silou do mne začal bušit. Cítila jsem se, asi tak, jako kdybych měla hodně, hodně silnou migrénu a někdo mi bušil do hlavy kladivem. Muž do mne začal bušit, ze všech stran, a pak se po asi 20 minutách ozval drsný hlas "Tuhle berem". Pomaličku jsem otevřela jedno oko, viděla jsem kolem sebe celou tu spoušť, a zpod otevřených víček jsem zahlédla, jak chlapec přikývl, a na někoho pískl. Ze tmy se vynořili dva svalovci a běželi přes krásný trávník pana Flowerse, až ho zcelý zdupali, že začal vypadat, jako ošklivé bahno, až k chlapci, který je zřejmě měl na starost. Měli ošklivé malé hlavy, a příliš rozložitá ramena, a široké tělo. Chlapec, kývl a ukázal na mne. I oni kývli, vše se odehrávalo beze slov. Jen já jsem křičela na celé kolo, byla jsem vyděšená, když mě vší silou tahali za vlasy, a rvali mé kořínky z mateřské země. Kopala jsem a držela jsem se novými šlahouny pevně země, nic nepomohlo. Ale pan Flowers mě zřejmě slyšet. Vyběhl ven jen v noční košili a v ruce měl pušku. Vlevo od mého ucha se ozval znovu onen drsný, suchý hlas "Zlikviduj ho!" Jak mne se zastavilo srdce. Chlapec kývl, pokynul svalovcům, aby mne kamsi odnesli, a pak už jsem slyšela jen výstřel. Nevěděla jsem, kdo vystřelil, ale za chvíli se ozval silný, ale laskavý hlas, našeho strážníka pana Hopse "Jménem zákona vás zatýkám, vše co od tété chvíle řeknete, se může obrátit proti vám". Pak bylo slyšet "drsný hlas" "Nechte mne, nešahej na mne!" A zacvaknutí pout. A pak druhý hlas, chlapec konečně promluvil. "Ty blbe, říkals, že bude vše ok!" Odplivnutí a znovu zacvaknutí pout. Ti dva, kteří zřejmě moc rozumu nepobrali, je stáli z otevřenými ústy. Také byli zvyklí na rozkazy, a proto je ani nenapadlo otočit se a zdrhat. Proto je policisté zatkli bez odporu, dokonce se jeden z nic hloupě zeptal jestli jsou, ve vězení stále ještě ty "kousavé" přikrývky. Když policista, přikývl, že ano,jen se zaculil a šel s ním bez odporu. Tak a tím končí mé vyprávění. Já byla vrácena zpět panu Flowersovi a ten mě jen něžně hladil svou vrásčitou, ale přitom teplou rukou po tváři a šeptal mi, že mne už nikomu nedá. A nechal si mne doma. Jemně do mě vyřezal oči, nos a ústa. Abych se nezkazila, jak mi vysvětlil. Od něj jsem si to nechala líbit. Byl moc opatrný a milý.
Tak to je pro všechny dýně;).

Magie - aneb, co je potřeba vědět pro začátek:).

7. listopadu 2009 v 13:22 | Jasmina Holmsová |  Magie
Vím, že magie existuje, ale nechci ji zde, předávat, jako něco komerčního nebo zlého. Něco, co má děsit, naopak bych chtěla upozornit, že se budeme věnovat, především bílé magii. Nechci, nikoho nutit, aby také věřil, ale víra a kouzla, mají hodně společného. Musíme věřit, abychom dokázali žít, a to samé platí i v magii. Věříme a důvěřujeme, cítíme, že existuje, věříme. Není to žádné ovládání mysli, nebo něco podobného. Samozřejmě velkou roli hraje podvědomí. Ale já věřím, že kouzla existují, ale člověk musí doopravdy chtít. Proto se nesmíte zlobit, když nějaké kouzlo nebude fungovat, kouzlo za to nemůže. Neříkám, že za to můžete Vy, to ne, ale nějaká malá část ve vás o tom pochybuje. Zkuste najít tu část, chytit jí, a slušně jí vysvětlit, ať jde jinak. Když to nepůjde do dobrém, bude to muset jít po zlém..., ale to bych vám moc neradila. Bílá magie nestrpí násilí. Ano umí se bránit, ale tak, aby to vždy bylo fér.

Pokračování příště!


Hallowen opravdu jen "Americké" tahání peněz z lidí?

7. listopadu 2009 v 13:20 | Jasmina Holmsová |  Hallowen -Veselá dýně:).
Opravdu, na Hallowenu chtějí jen s lidí tahat peníze, a tvrdit, že v Praze se nic takového neslaví? Nebo naopak? Záleží na určitém člověku, jak přijme "svět". "Mě by se, ale docela líbilo, dětem dávat bonbony, ale potom až by se maličko lekli. Alespoň by nebyli potom takový zlobivý". Prozradila nám jedna nejmenovaná slečna, které jsme tuto otázku položila. V něčem má pravdu, ale pustit dítě samotné v noci ven, je v Čechách nepřípusté, ledaže by šli rodiče taky, ale to by musel slavit o víkendu, aby děti, byli do školy vyspalé. Na druhou stranu, psychologie, tak jasné výsledky nemá. A proto jsem se jí na to zeptala. "Možná, by to v něčem bylo dobré, ale na druhou stranu, děti by to zbytečně frustrovali, a báli by se, chodit sami kamkoliv. Mohlo by se dokonce stát, že se budou i školáci znovu počůrávat. Dětská fantazie, nezná mezí, a proto si můžou takového "bubáka" dost jasně vysnít a vsugerovat si, že je opravdický. Což může mít za následek, jak výše jmenované počůřávání, tak i různé malé tiky, které mohou přerůst ve velký handicap. Totéž platí o koktání, a o tom, že za vámi děti budou chodit do ložnice, z čehož se nakonec nevyspí celá rodina, zvlášť máte-li ještě další děti, ať je to miminko, nebo dítě v prenatálním stádiu." Takže s toho vyplývá, že vlastně ani nevíme, co máme dělat. Názory jsou různé. Co na to ty? Napiš do komentářů svůj názor:). Ráda, se přiučím a popovídám si:). Těší se na tvůj komentář Dýně;).


Podle mne, by obě strany měli brát Hallowen, jako legraci. Jak starší děti, které "straší", tak samotné děti, by měli být obeznámeny s tím, že to "není doopravdy, ale jenom jako".

Přeji ti příjemně strávený Hallowen:). Dýně:).
Ps: A pamatuj si, tvé slovo, je velice důležité, jako všech ostatních, ale s mírou, to znamená, že nkomu NEMŮŽEŠ nutit svůj názor. Když ho nechtějí slyšet, nenuť se. Ztrácíš zbytečně svůj čas, a energii;), a ostatní, ti kteří jsou zdvořilejší, trpělivost:).
<!--//--><![CDATA[//><!-- var pp_gemius_identifier = new String('zPblFGtzyaQ9WqtbMJigPeTS31kdP3tABsfndjE4k5v.87'); //--><!]]>

Učíme se - kapitola druhá!

6. listopadu 2009 v 11:00 | Jasmina Holmsová |  Příběhy, povídky a jiné:).

Kapitola druhá!





ÁÁÁ...konečně jsem se dočkala, dnes mám narozeniny:). Jupí!!! Sem zvědavá, co dostanu. Jsem, tak rozčílená, že asi brzo prorazím hlavou strop :D.

Ještě pět minut....!


Ještě tři minuty...!


minuta...!


Teď...!!!! Dárky, dárky dárečky!!!

Chvilka překvapení..., panebože, co to je?!!! Pod lesklým obalem, ležela krabice, a v ní, kniha. Ale vypadala, jako z nějakého jiného století. Znepokojeně jsem se podívala na máti, a ta se zatvářila velmi rozpačitě. Nadhodila jsem jedno obočí nahoru, a trošku znechuceně knihu odnesla do svého pokoje, ale jen trošku. Na druhou stranu jsem byla zvědavá, cože se bude v knize ukrývat. Pečlivě jsem zamkla dveře, do svého pokoje, a začetla se.

Den první...!!!

Magic Pravidla.

Jak se chovati v přírodě k vzácným druhům, aneb, co udělat, aby si nás nikdo nevšiml, když
kouzlíme!

To, mě docela zaujalo, a teď už zaujatě jsem četla dál. Byla jsem velmi rozčílená, až se mi rozčílením klepali ruce, když jsem opatrně otáčela stránku, šuštilo to, asi tahle kniha bude pěkných pár století stará. Pohodlněji jsem se opřela o pelest postele, ale z mé příjemné činnosti, mě vytrhl mátin hlas. Komusi si vzlykavě stěžovala do telefonu. Potichounku jsem odemkla a vyklouzla ze dveří. Máme v chodbě ještě jeden telefon, když není vyvěšený, je slyšet, o čem hovoří. Jsem zvědavá osoba a proto jsem potichu telefon zvedla, ale tak aby mě nebylo slyšet, ani můj dech, a poté jsem už napjatě naslouchala.

Mužský hlas: "Ale no tak Emily,"

"Že by moje máti, byla Emily?" Pomyslela jsem si." A kdo je ten chlápek?" Ptal se hlásek v mé hlavě dál. "To nevím". Odpověděla jsem mu. "Budeme muset poslouchat dál". Úplně jsem slyšela, jak si hlásek odfrkl, a nakonec pokrčil rameny, ale aby měl poslední slovo dodal "ale víš, že se to nemá!" "Vím," Odpověděla, "ale...", najednou jsem znovu napjala sluch, rozhovor začal, být napínavé.


Máti(Emily): "Ale Eduarde, jsi její otec, (máti ztišila hlas), a ještě ke všemu čaroděj."
"Můj otec?" "Čaroděj?" Byla jsem s toho všeho tak napjatá a znepokojená, že už jsem dál poslouchat nechtěla. Ale než sem položila sluchátka, zaslechla jsem ještě poslední slovo "Záhadného otce".

Mužský hlas(otec?): "Tak jí to řekni ty, vždyt jsi sama napůl čarodějka."
Máti(Emily): "Ano, ale napůl Nynfa. Já jí dala knihu, dál se starej ty, však to taky byl tvůj nápad."
Mužský hlas: "Ale Emily!"
Pak jsem položila sluchátko, nechtěla jsem nic slyšet, slyšet, že mě vlastní otec nechce, bylo neúnosné, že jsem vlastně byla nechtěná, alespoň s otcovi strany. A máti je, napůl nynfa. No Potěš PánBůh! Se slzami v očích, jsem utekla do svého pokoje, a zamkla se, a slzy se začali samy hrnout dolů z očí a rovnou na knihu. "Proboha!" Řekla jsem tiše, avšak vyděšeně. "Co teď?" Chtěla jsem je utřít, ale slzy se vsákli, a vystoupala z nich slova, modrá, jako dým. "Jsi smutná?"
"Ano to jsem." Řekla jsem si sama pro sebe, a znovu se rozplakala, a znovu pár slz dopadlo na knihu. Slova teď psala, jako zběsilá. "Promiň, neplakej, já taky byla nešťastná." "A už nejsi?" Zeptala jsem se. "Ne, vlastně jsem si zvykla, že jsem čarodějnice." "Ty, taky?!" Vydechla jsem. "Ano, byla jsem na tom podobně, jako ty. Rodiče spolu nežili, lhali mi apod. Nakonec mi to řekli. I proto jsem si začala psát tenhle deník" Byla jsem zmatená a vyděšená, ale přesto zvědavá. "A, jak víš, že rodiče spolu nejsou a to všechno?! "Tvoji rodiče, spolu mluvili, v tom divném přístroji, a ty jsi tajně naslouchala." Teď, jsem se lekla, tak mocně, že jsem málem spadla s postele, přesto jsem si umínila, uklidnit hlas, a říct větu, tak aby se mi netřásl. "To je vtip, nebo jak to víš? Do divné je telefon, lidé tak mohou komunikovat." "Vtip?" Pisatelka vypadala, že se směje, alespoň podle roztřesených písmen, to tak vypadalo. "Ale, ne kdepak. Já, jak ti to říct, abych tě nevyděsila." "To by mě taky zajímalo" pomyslela jsem si a mimoděk to vyslovila nahlas. Rychle jsem se kousla do rtu, až to zabolelo. "Jsem duch, a jsem tvá prapra...ani nevím, jak dál. Zemřela jsem, když mi bylo skoro čtrnáct, stejně, jako je tobě teď, ve válce kouzel." Hlavou mi znovu začali létat zběsilé, a zděšené myšlenky. "Ne opravdu tě nechci sežrat, ani nic jiného, musím tě ochraňovat." "Ale proč?" Zeptala jsem se. "A, jak ti to mám věřit, vždyť kdybych byla čarodějka, viděla bych tě." "To máš bohužel pravdu, a opravdu nejsem jeden s tvým potrhlých spolužáků, co si s tebe tropí žerty. A, co se týče toho ostatního, prostě mi musíš věřit, víra je hodně důležitá. Jakmile začneš věřit, uvidíš mě. Zatím je v tobě mnoho nedůvěry a proto mě nevidíš. A, ještě malý dodatek k tomu proč, protože za čtyři tisíce let, se znovu objeví válka magie, zlá bude chtít ovládnout, tu dobrou. A, jak praví hvězdy, a staré knihy..., malá čtrnáctiletá holčička má být hlavní aktérkout, tohoto boje, z velmi vznešeného rodu, Silných lvů, to jsou tví předci. Před čtyřmi tisíci lety jsem to byla já, a zemřela jsem. Teď jsi na řadě ty. Ale nelekej se, nezemřeš, protože i staré knihy se občas mýlí. Jsem tu proto abych tě naučila vše základní. Musím tě chránit, ty nesmíš zemřít, viděla jsem tvou budoucnost." Poté se pisatelka na pár minut odmlčela, asi proto abych si mohla vše přebrat v hlavě. Nakonec se mě poťouchlý hlásek v mé hlavě zeptal "A proč to nezkusit, čarovat chceš umět ne?" Kývla jsem hlavou. A pak nahlas řekla "Dobře, rozhodla jsem se, věřím ti! Kdy začneme?" Pisatelka vypadala, že si oddechla "Musíme hned, nemáme moc času!" "Počkej moment", zvolala jsem, "jak se jmenuješ?" Chvíli bylo ticho a poté dívka napsala "Emily, jako tvá matka, a tvé pravé jméno je podobné, alespoň v říši magie, ale to ti řeknu později, zatím na to není čas".


Pokračování příště!

Podaří se dívkám, najít co hledají?
<!--//--><![CDATA[//><!-- var pp_gemius_identifier = new String('zPblFGtzyaQ9WqtbMJigPeTS31kdP3tABsfndjE4k5v.87'); //--><!]]>


Chcete si koupit hotové výrobky?

5. listopadu 2009 v 23:04 | Jasmina Holmsová |  Korálkování...:)
Ráda, vám poskytnu náhrdelníky, náramky, apod. Také sem přijdou obrázky;). Kdyby měl někdo zájem, napište si, co by jste ráda nosily dámy;). Samozřejmě, to nebude zadarmo. Je mi to moc líto, protože strašně moc ráda, vyrábím pro přátele a ostatní, ale jaksi všechno podražilo, od korálků počínaje, k barvám na sklo konče. Napište buď do komentů, kdyby byl zájem a nebo na email cernamegii@seznam.cz Ale tento email již dávno znáte;) že?;). Škoda, jen že ještě nikdo nevymyslel vychytávku internetu, kde by jedna strana poslala výrobek a druhá peníze apod. Děkuji předem Jasmína:).

Učíme se!

3. listopadu 2009 v 13:57 | Jasmina Holmsová |  Magie

Kapitola první!



Ahoj, jmenuji se Wendy, a chodím na školu NewOrskou střední. Je to docela fádní, no prostě normální škola. Jestli ti jméno Wendy přijde směšné, nejsi sám. Moje máti, má utkvělou představu, že musí za každou cenu dávat jména z nějakým pohádek, a správně hádáš, na mě vyšel Petr Pan:/..grrr! Narodila jsem se na Vánoce, den před Štědrým dnem, a máti dostala od mého otce, knihu Walt Disney, nevím, jak přesně se jmenovala nějak "Vánoce s Walt Disney" to už nevím s čím. Máti si našla kapitolu o Petrovi Panovi, v níž se píše, že spadne Santa Claus, a Kapitán Hook, ho zajme, toho Santu samozřejmě, a Petr Pan, je všechny zachrání. A máti si vzpoměla, jak když byla malá, četla krásnou knížku, nevím proč se raději nekoukla na film, o Petru Panu, a tak byla Wendy. Tak proto,tak praštěný jméno. A ještě považte, jmenuji se Seterleská, takže vážně bezva. Wendy Seterleská no fuj! Ale, co je nejlepší, že několik dní, by bude čtrnáct, juhů!:D A konečně dostanu své oblíbené kolečkové brusle, nad kterýme slintám, už půl roku před výlohou obchodu, a sklo už se začalo zapařovat mou podobou. Protože zítra je den před Štedrým dnem. A budeme muset k otcovým rodičům *protáhlý obličej*, ble, fuj! S otcem totiž máti nežije, a proto s jeho rodiči nikterak dobře nevycházím. Zvlášť proto, že si mysí, že nemanželské dítě, je něco hrozného, a raději se mě ani nedotknou, jako bych měla nějakou nákazu. Jsou totiž katolíci. To je ale neomlouvá, aby se ke mě chovali, jako hulváti. Kéž..bych uměla kouzlit! "Fňuk"

Pokračování již brzy!

Hieroglyfy

3. listopadu 2009 v 13:29 | Jasmina Holmsová |  Egypt
Písmo se objevilo v Egyptě, asi před šesti tisíci lety. Slovo "hieroglyf" znamená v řečtině "písmo bohů". A ptáš se proč zrovna v řečtině? K tomu patří jedna zajímavá historka. Tak poslouchej. Řečtí dobyvatelé viděli zdi chrámů a hrobek těmito znaky, domnívali se, že jde o posvátné formule. To by se jim Egypťané, asi nasmáli co? Kdyby tam např. bylo napsáno "mám chuť na čersvou rybu":D. Ve století XIX. vědci odkryli význam 700 hieroglyfických znaků.

Otázky a odpovědi:
Jsou hieroglyfy písmena?
Bohužel musím říct, že nejsou. Jsou to různé znaky, označující předměty, zvuky, děje. Ale i přesto je to zajímavé, co říkáš?;). Jak např. označovali zvuk "cink"? Docela by mě to zajímalo:).
Kombinace různých znaků jejich pisatel vyjadřoval určité významy.

Kdo je rozluštil?
V roce 1799 u města Rosetta, u ústí Nilu, se našla kamenná deska na níž byl stejný nápis vytesán třemi různými písmy. (Vím, že jsem řekla, že hieroglyfy nejsou písmena, ale ber to, jako dohromady, prosím;), dík).
Hieroglyfickým, démotickým a řeckým. Proto se Francouzi Champollionovi, který uměl výborně řecky, podařilo hieroglyfy rozluštit.

Jak se hieroglyfy čtou?
Čtou se, bez čárek a teček, což není vůbec snadné. Hieroglyfy se čtou odshora dolů, ale je možný i způsob zleva doprava, nebo obráceně. Směr čtení poznáš, podle toho, jak jsou na ploše umístěny obrázky lidí či zvířat.


Perlička na konec...!
Písaři psali na papyrus, který získávali z vláken rostlin, rostoucích na břehu Nilu. Představoval předchůdce papíru.

Stala se mi zajímavá věc!

1. listopadu 2009 v 23:11 | Jasmina Holmsová |  duchovno!
Znáte takový ten pocit, když uklízíte a najdete nějakou starou milovanou věc, kterou, třeba nenosíte, nebo už jste dlouho hledali, a nebo zcela zapoměli, že existuje? Myslím, že každému z nás se to někdy muselo stát. A mě se tohle přesně stalo. Objevila jsem věci, které už jsem dlouhou dobu neviděla a zapomněla, že vůbec takové mám, a najednou jsem je nemohla dát z ruky. A postavila si hlavu. To se, ale nelíbilo mému spolubydlícímu prý, že se tu za chvilku nevejdeme, že prý nemáme nafukovací byt, a kdesi cosi. Do toho mne dloubají do nosu jeho mokré ponožky, vysící mi nad hlavou, a k tomu, mé čistě vyprané podprsenky zamatlané od malých ručiček, spolubydlícího synovci přijeli na víkend:). A kolem dokola pasta, to si čistili zoubky:). Tak jsem si zalezla do skříně, sedla jsem si na převrácený kbelík, vzala sebou krabici sušenek, a spokojeně celý víkend, zamčená ve skříni, chroupala:D. Ale teď si taky musím vyčistit zoubky, sušenky jsou zrádné, zalezou kam nemají. A kdyby jste někdo, šel ke mne do skříně, nelekejte se, že na vás vypadnou drobky. Ale spolubydlícímu jsem to zapoměla říct. Ajajaj. Místo uklízení, jsem si totiž našla vtipnou knížku, kde mám svou oblíbenou záložku s motivem "Vždyť Ježíšek, se také narodil ve chlévě,tak to nepřeháněj s úklidem." Kolem mne dokola pasta, a drobky. Spolubydlící šel vyčistit ty skvrny od pasty, když zlatíčka odjela, si asi oddychl, mě bylo smutno, byla s nimi sranda, hlavně když jsem byla zamčená ve skříni:D. A tak jsem byla zabraná, do knihy, že jsem si všimla, že jde spolubydlící do skříně a spadla mu, na jeho mužskou hlavu prázdná "piksla", jak by řekla jeho babička od sušenek. Nejdřív nadával, jako dlaždič, ale nakonec se mi smál, že sem mu nenechala. To je drzost. Důstojně jsem mu odpověděla, že je moc velký, má dva metry, a tudíž by se do skříně nevešel, a že se tam stejně vejde jenom jeden člověk, tudíž já. A že neví, kde mám klíč. Což jsem ostatně v tuto chvíli nevěděla ani já:D. Nejspíš někde v pastě:D. Tak doufám, že mě omluvíte, jdu zamačkávát boule, stavět větší skříň, až miláčkové budou zapalovat byt, já přežiju, budu ve skříni:D, a miláčky na poslední chvíli, i s jejich hodným strýčkem zachráním, budu mít větší skříň:D:), hledat další sušenky, a hlavně sedět na kbelíku a dělat kapitána pastové posádce, to když bude spolubydlící uklízet u pastu:D, a podprsenky si raději vyperu znovu....sama!!!:D S pozdravem Jasmína:D.