Horor! V hlavní roli dýně!

7. listopadu 2009 v 13:25 | Jasmina Holmsová |  Hallowen -Veselá dýně:).
Ahoj, jmenuji se Dýňka Dýňkovitá, a vyrostla jsem na břehu velkého jezera, pojmenovaném po majiteli půdy, kterému patřím. Jmenuje se Flowers, a bylo to zde velice krásné. Krásné prostředí, scenérie, a proto jsem si každý den v duchu malovala, jaký budu mít poklidný život. Také zde byl čistý vzduch, což se jen tak nevidí. Říkám byl, protože už zde nejsem. Jednoho dne, někdy na začátku listopadu, když je už značně sychravo, šel kolem plotu nějaký muž, v barevné větrovce. Jakmile uviděl tu spoustu dýní, začal do nás všech klepat. Všechny dali značně najevo nelibost, komu by se taky líbilo, kdyby mu někdo začal mlátit do hlavy, v jednu hodinu ráno. Ty, co neprošli, zřejmě testem úspěšnosti, nechal být, a vysoký svalnatý chlapec, je rozbíjel, jak ty naříkali. Rvalo mi to uši, a bála jsem se až přijdou ke mne. Celá jsem se třásla strachem, a už jsem málem omdlévala, když přišel ke mě, a vši silou do mne začal bušit. Cítila jsem se, asi tak, jako kdybych měla hodně, hodně silnou migrénu a někdo mi bušil do hlavy kladivem. Muž do mne začal bušit, ze všech stran, a pak se po asi 20 minutách ozval drsný hlas "Tuhle berem". Pomaličku jsem otevřela jedno oko, viděla jsem kolem sebe celou tu spoušť, a zpod otevřených víček jsem zahlédla, jak chlapec přikývl, a na někoho pískl. Ze tmy se vynořili dva svalovci a běželi přes krásný trávník pana Flowerse, až ho zcelý zdupali, že začal vypadat, jako ošklivé bahno, až k chlapci, který je zřejmě měl na starost. Měli ošklivé malé hlavy, a příliš rozložitá ramena, a široké tělo. Chlapec, kývl a ukázal na mne. I oni kývli, vše se odehrávalo beze slov. Jen já jsem křičela na celé kolo, byla jsem vyděšená, když mě vší silou tahali za vlasy, a rvali mé kořínky z mateřské země. Kopala jsem a držela jsem se novými šlahouny pevně země, nic nepomohlo. Ale pan Flowers mě zřejmě slyšet. Vyběhl ven jen v noční košili a v ruce měl pušku. Vlevo od mého ucha se ozval znovu onen drsný, suchý hlas "Zlikviduj ho!" Jak mne se zastavilo srdce. Chlapec kývl, pokynul svalovcům, aby mne kamsi odnesli, a pak už jsem slyšela jen výstřel. Nevěděla jsem, kdo vystřelil, ale za chvíli se ozval silný, ale laskavý hlas, našeho strážníka pana Hopse "Jménem zákona vás zatýkám, vše co od tété chvíle řeknete, se může obrátit proti vám". Pak bylo slyšet "drsný hlas" "Nechte mne, nešahej na mne!" A zacvaknutí pout. A pak druhý hlas, chlapec konečně promluvil. "Ty blbe, říkals, že bude vše ok!" Odplivnutí a znovu zacvaknutí pout. Ti dva, kteří zřejmě moc rozumu nepobrali, je stáli z otevřenými ústy. Také byli zvyklí na rozkazy, a proto je ani nenapadlo otočit se a zdrhat. Proto je policisté zatkli bez odporu, dokonce se jeden z nic hloupě zeptal jestli jsou, ve vězení stále ještě ty "kousavé" přikrývky. Když policista, přikývl, že ano,jen se zaculil a šel s ním bez odporu. Tak a tím končí mé vyprávění. Já byla vrácena zpět panu Flowersovi a ten mě jen něžně hladil svou vrásčitou, ale přitom teplou rukou po tváři a šeptal mi, že mne už nikomu nedá. A nechal si mne doma. Jemně do mě vyřezal oči, nos a ústa. Abych se nezkazila, jak mi vysvětlil. Od něj jsem si to nechala líbit. Byl moc opatrný a milý.
Tak to je pro všechny dýně;).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama