Bláznivé Vánoce!

29. března 2010 v 12:28 | Jasmina Holmsová
Vánoce mají být svátky klidu a pohody, ale po pravdě řečeno jistě každému z nás po několika týdnech marného hledání toho "pravého" dárku, začnou lézt Vánoce krkem, a i na nervy.
Abych řekla pravdu, já už Vánoce tolik neprožívám. Uděláme pár kousků cukroví, ozdobíme stromeček, najíme se, rozbalíme dárky apod. A víte proč? Povím vám příhodu z Vánoc, kdy jsme všichni měli Vánočního veselí plné zuby.

Začalo to jako obyčejně. Dívala jsem se na televizi na jakýsi zábavný pořad, když jsem z kuchyně uslyšela strašnou ránu. Vyskočila jsem s křesla, jako když do mne střelí. Tak stálo mé milované dítko a provinile koukalo na střepy. Nu hlavně, že se nic nestalo jemu, že? :). Ale vánoční cukroví leželo na zemi a náš mlsný kocourek, už se uháněl jazýčkem rychleji než bagr...než ho někdo vyžene samozřejmě :D. Dítko mělo slzičky v očích, a tak jsem ho uklidnila, že střepy nosí štěstí. Mladší bráška pak pronesl památkou větu, zvědavě přiběhl z pokojíčku, kde si oba kluci hráli s autodráhou, kterou dostali od babičky "dopředu od Ježíška", jelikož naše babi odlétala na Havaj. Přiběhl zvědavě vykulil oči a s naprostou neviností, jak si lišák podšítá myslel, že mě doběhne :D, vyhrkl "Hapalo  bum?" Jen jsem přikývla a obrátila oči v sloup. "Tak to zase budou Vánoce, pomyslela jsem si. Nejstarší dcera v pubertálním věku, vystrčila hlavu ze svého brdlohu a houkla "Co je to tak za kravál?" "Běda!" Pomyslela jsem si já. "Jedou v tom všichni!" Vzdychla jsem si potichu. S tichou zlostí, jsem zuřila uvnitř, ale z veselým úsměvem na tváři jsem prohodila, že střepy "se sami" neuklidí. Nerozčílilo mě, ani tolik, že se cukroví válí po zemi, a můj nejmpadí synek zkouší po kocourovi jíst cukroví z podlahy. Ale spíše fakt, že se nechali všichni stát jen jednoho, a nepřiznali se všichni. Mrzelo mě, že se mě dítka bojí, protože já bych se na ně moc nezlobila ...(i když mi dalo cukroví tolik práce), ale pro mě by bylo cennější, že se přiznali. Korunu tomu nasadil manžel když přišel do kuchyně a podotkl "Spadlo?" To už jsem zuřila, odešla jsem tudíž do ložnice a dívala jsem se na televizi tam. Nechala jsem tři malé výtržníky a manžela ať si poradí sami. "Se to samo uklidí né?" Jak by podotkla má milovaná dceruška. Když už jsem se jakž takž uklidnila, vrátila jsem se zpět do kuchyně a na zemi neležel ani drobeček, ba ani střípek.  Dodneška nevím jak, kdo a kdy to uklidil, ale mám několik teorií.
  • Buď se to uklidilo (samo).
  • Někdo cukroví snědl (sám) - ale jelikož ho ještě docela hodně zbylo, i když trošku nakřáplé a oslintané, ale jinak pečlivě vyrovnané na talířích (tudíž je tako teorie poněkud nepravděpodobná).
  • Nebo nás navštívil Ježíšek se Santa Clausem, a dědou Mrázek a vzali si pár kousků domů.
Dodnes nevím, kdo se o úklid postaral, ale jedno vím jistě, mám báječnou rodinu a HOROR , terý se mohl z Vánoc stát byl spolehlivě (někým) zažehnán. A to je asi všechno, co vám povím...ještě bych vám mohla povědět, jak nám následujícího roku vzplanul adventní věnec a spadl stromeček....ale o tom asi zase někdy příště ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama